.

0 (hodnocen0 x )

(1.5) Půjčeno:3x 

BK

1. vyd.

Svitavy : Trinitas ; Řím : Křesťanská akademie, 2002

162 s. ; 21 cm

ISBN 80-86036-58-8 (brož.)

Studium ; sv. č. 154

Obsahuje bibliografii na s. 159-162

Anglické a německé resumé

000040739

Úvod 11 // 1 Metafyzika jako přirozená vloha a jako věda 20 // 1.1 Nutnost metafyziky 20 // 1.2 Metafyzický pojem jsoucna jako předpoklad myslení // vůbec 22 // 1.3 Struktura a myslitelnost jsoucna 26 // 1.4 Meze a aporie klasické metafyziky 31 // 1.4.1 Základní metafyzický problém 31 // 1.4.2 Aporie řešení problému identity a diference v analogii jsoucna 37 // 1.4.3 Aristotelská teorie možnosti a uskutečnění vzhledem k reflexi fenoménu lidského tvoření a vystoupení radikálně nového 41 // 1.5 Metafyzika a dějiny 51 // 1.5.1 Metafyzika jako přirozená vloha lidského ducha umožňuje dějiny 51 // 1.5.2 Dějinnost je vnitřním momentem metafyziky 55 // 1.5.3 Metafyzika jako základní intelektuální moment lidské aktivity a dějinnost jako aktivní vztah k minulým určením aktivity vůbec se uzásadňují v interpersonálním dialogu 57 // 2 Absolutní pravda a dialog 64 // Úvodem 64 // 2.1 Termíny 67 // 2.2.1 Popíráme-li existenci absolutní pravdy, pak ji eo ipso zároveň tvrdíme. Nelze ji však dokázat formálně-logickým postupem, nýbrž pouze prokázat jako nutně implikovanou v dialogu (1. teze). 68 // 2.2.2 Existenci absolutní pravdy nelze zpochybnit. Proto noetika nemůže formulovat svůj základní problém, aniž předpokládá jeho pozitivní řešení (2. teze). 69 // 2.2.3 O existenci absolutní pravdy máme přirozenou jistotu, jejíž poslední motivy však nemůžeme žádnou reflexí vyzvednout k výslovnému vědomí (3. teze). 71 // 2.2.4 Absolutní pravda je pravda konání, v němž se cyklicky vzájemně určují momenty poznání, chtění a bytí. Je tedy jednota v rozlišení pravdy logické, morální a ontologické (4. teze). 81 // 2.2.5 Absolutní pravdy nemůžeme dosáhnout, ale můžeme se k ní blížit v dialogu (5. teze). 86 //

2.2.6 Dialog, jehož předpokladem i cílem je absolutní pravda, má dimenzi vertikální, zprostředkovanou dimenzí horizontální (6. teze). 90 // Závěr 2. kapitoly 93 // 3 Identita a relevance 97 // Úvodem 97 // 3.1 Vysvětlení termínů a formulace problému 99 // 3.2 Základní metafyzická otázka 104 // 3.2.1 Co je metafyzika? 104 // 3.2.2 Reflexe: Klade se základní otázka metafyziky // legitimně? 105 // 3.2.3 Vypracování základní metafyzické otázky 106 // 3.2.4 Reflexe: Vztah ontologie a logiky 107 // 3.2.5 Základní zkušenost Nic a její důsledky 108 // 3.3 Transcendentálni reflexe nad otázkou jako takovou 111 // 3.3.1 Dialektika otázky 111 // 3.3.2 Bytí při sobě jako tazatelnost 113 // 3.3.3 Aporie transcendentálni metody 114 // 3.4 Otázka po transcendentálni subjektivitě 115 // 3.4.1 Pokus o řešení mimo horizont teoretické otázky: // Já jako sebekladení je svou povahou praktické 116 // 3.4.2 Dvojí dimenze otázky 117 // Závěr 3. kapitoly 119 // Summary: Identity and relevancy 121 // Zusammenfassung: Identität und Relevanz 122 // 4 Pravdivost člověka a světa v lidském duchu 123 // 4.1 Pravdivost vlastní existence 123 // 4.1.1 Výchozí otázka 123 // 4.1.2 Implikovaná otázka 126 // 4.1.3 Doplňující otázka k implikované otázce 129 // 4.1.4 Doplnění výchozí otázky 132 // 4.1.5 Závěr oddílu 4.1 133 // 4.2 Teorie konverze - univerzální filosofická teorie? 136 // 4.2.1 Problém: Ztráta nebo nalezení identity v konverzi? 136 // 4.2.2 Dvojí pojetí základu identity v konverzi: odpovědnost vůči preordinovanému nároku (Palouš) nebo přijetí sebe (Rahner) 137 // 4.2.3 Identita v překročení a proměně, předznačená // v základním vztahu vědomého života ke světu (Henrich) 139 // Závěr 4. kapitoly 143 // Závěr 146 // 1. „Co po metafyzice?“ 146 //

2. Východisko v jednání 148 // 3. Rekapitulace a výhled 153 // Resumé 157 // Seznam použité literatury 159