.

0 (hodnocen0 x )

(3) Půjčeno:3x 

BK

Vyd. 1.

Praha : Refugium Velehrad-Roma, 1999

370 s.

ISBN 80-86045-38-2 (váz.)

Obsahuje bibliografii na s. 268-345 a rejstřík

Církev římskokatolická - vývoj - Česko - pojednání

000046820

Preface // Úvod: Krize tradice a moderny? 7 // /. Krize cyrilometodějské tradice ve východní Evropě? 7 // Dvojznačnost cyrilometodějské myšlenky, 7; Sv. Cyril a Metoděj a jednotná Evropa, 9; Liturgický kult a lidová úcta sv. Cyrila a Metoděje, 10; Význam sv. Cyrila a Metoděje pro dějiny a kulturu slovanských národů, 11; Cyrilometodějská tradice a ekumenické hnutí, 13 // 2. Cyrilometodějská myšlenka a jednotná Evropa po roce 1989 14 // Cyrilometodějská myšlenka jako idea programové citlivosti, 14; Nové úkoly cyrilometodějské tradice, 16 // 3. Funkce cyrilometodějská tradice v české církvi a společnosti 18 // Dějinně kulturní funkce cyrilometodějské tradice, 18; Význam cyrilometodějské tradice pro dnešní církev, 21; Cyrilometodějská tradice jako povolání, 23 // 4. Krize kultury a střední a východní Evropa po roce 1989 24 // a) Pojem „krize11 a otázka definice krize moderní kultury 24 Pojem „krize“ jako pojem všeobecný, 24; Pokusy popsat současnou kulturní krizi, 26 // b) Kritický profil současné kultury a kulturní krize 28 // Pojem kultury, 28; Význam kulturní krize, 29 // c) Pád komunismu a duchovní potřeby postkomunistické společ- // nosti ve východní Evropě po roce 1989 30 // Povaha změn ve východní Evropě v roce 1989, 30; Duchovní požadavky v Evropě po roce 1989 - „nová evangelizace“, 31 // 364 // Kapitola I. // Panorama kulturních tendenci současné české společnosti 36 // 1. Analýza kulturních tendencí v sedmdesátých // a osmdesátých letech 35 // a) Predbežné metodologické poznámky ke kulturní analýze 36 Nutnost nové reflexe kulturních tendencí v české společnosti, 36; Vzájemná citlivost mezi teologií a kulturou, 37; Základní metodologické rysy kulturní analýzy, 38 bj Symbolický význam dějinných událostí před rokem 1989 39 //

Období „normalizace“, 39; Hnutí „Charta 77“, 42; Velehradská pouť 1985, 43; Dvě slova, která změnila východní Evropu: „perestrojka“ a „glasnosť“, 44 // c) „ Česká otázka “ a smysl dějin 45 // Zničení „pražského jara“, 45; Radikaliu „české otázky“, 47; „Česká otázka“ je otázkou transcendentálni, 48; „Česká otázka“ je otázkou morální, 49; Funkce „české otázky“ pro paměť národa, 50 // d) Lidská svoboda projevená v politickém odporu a obraně // lidské důstojnosti 52 // Mnohotvárnost výrazů svobody, 52; Etická dimenze lidské svobody, 54; Vize svobody, 55; Hodnota spontaneity a autenticity, 56 // e) Solidarita otřesených 5g // Nezávislý duchovní, společenský a politický život, 58; Solidarita se světem a pro svět, 59 // f) „Krize soudobé technické civilizace jako celkuu (V. Havel) 61 // Česká kultura a evropská civilizace v kontextu moderny, 61; Evropská zkušenost je zkušeností svobody, 62; Prvenství života jako absolutní hodnoty, 62 // 2. Analýza kulturních tendencí po roce 1989 63 // a) Symbolismus historických událostí po roce 1989 63 // „Sametová revoluce“ roku 1989, 63; Ekonomická podoba společenské transformace, 64; Založení České republiky 1.1. // 1993, 65 // b) Čechy a Morava v evropském kontextu a ve vyrovnání // se s minulostí aa // 365 // Otevřené otázky vlastní minulosti, 66; Uspořádávání minulých zkušeností, 67; Antinomické vnímání času, 68 // c) Program sociální, politické a ekonomické transformace 69 // Charakter společenských změn, 69; Charakteristika reflexe společenských změn, 69 // d) Otevřená a pluralistická společnost po roce 1989 70 // Diferenciace české společnosti po roce 1989,70; Dialog s kulturním pluralismem, 71; Diskuse mezi „modernou“ a „postmodernou“, 72;

„Postmoderna“ jako vnímání změn, 73; „Postmoderna“ jako poznání nového typu, 74 // 3. Charakteristika teologické a duchovní reflexe českých autorů 75 // a) Všeobecné podmínky teologické reflexe českých autoru 75 Teologická reflexe v ideologickém prostředí, 75; Pastorál-né-teologická reflexe jako svědectví víře, 76 // b) Základní charakteristiky teologické a spirituální reflexe // od roku 1968 77 // Služba víře, 77; Služba církvi, 78; Služba národu, 78 // c) Prostředí a orientace teologické reflexe 80 // Zkušenost místní církve v Čechách a na Moravě od roku 1968, 80; Fenomén „neveřejné církve“, 81; Duchovní tvářnost „skryté církve“, 82; Teologie rozumu a srdce, 84; Program „Desetiletí duchovní obnovy národa“, 85; „Pacem in Terris“, 86 // Kapitola II. // TEOLOGICKO-SPIRITUÁLNI ANALÝZA ANTINOMIE ČESKÉHO MYŠLENÍ 88 // 1. Metodologie teologicko-spirituální analýzy 89 // Základní východiska ? teologicko-spirituální analýzy, 89; Pojem „antinomie“, 91; Prostředí vztahu jako pole teologicko-spirituální analýzy, 92; Cíl teologicko-spirituální analýzy, 93 // 2. Národní identita a univerzální povolání 94 // Vzájemné působení kultury a ideologie, 94; Vnější podněty a vlastní dědictví, 95; Mentalita uzavřenosti a otevřenosti české kultury, 97; Jednota nové Evropy a myšlenka univerzálnosti a národa v české kultuře, 99; Národní identita a univerzální povolání, 101 // 3. Dějiny a usmíření // Tradicionalistická a nonkonformní citlivost české tradice, 103; Modely a obrazy v evoluci českých déjin, 105; Fixace a destrukce národních mýtů, 107; Mezi fatalitou, kauzalitou a historickou svobodou, 108; Člověk před vlastními dějinami a člověk v dějinách, 110; Zraněná paměť a usmíření vztahů, 112 //

4. Duchovní principy osoby a demokratická společnost 114 // Ideologická a kulturní vize člověka, 114; Cesty antropologii ? novému člověku, 115; Teologická charakteristika lidské svobody, 117; Cesta ke svobodné kreativitě v českém kulturním prostředí, 118; Společnost, nedostatek svobody a paralelní společnost, 119; Funkce svobody v osobních vztazích, 121 // 5. Pravda života a autentický život 122 // Žít v pravdě, 122; Pluralita českého myšlení a jednota života, 124; Poznání jako intuice, 125 // 6. Naléhavost rozlišování 126 // První rozlišování jako možnost svobodné volby, 126; Rozlišování jako cesta k takové lidské existenci, která má svoji osobní identitu, 126; Duchovní rozlišování, 129 // Kapitola III. // KULTURNÍ TENDENCE SOUČASNÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI A UCENl UNIVERZÁLNÍ CÍRKVE 131 // 1. Česká kultura a učitelský úřad univerzální církve 131 // a) Prameny 131 // b) Charakteristika učitelského úřadu univerzální církve // a česká kultura 132 // Magisterium jako svědectví božského a lidského života, 132; Česká kultura a svědectví univerzální církve, 133; Cyrilometodějská tradice jako klíč ? četbě změn české kultury, 134; Jednotná Evropa a česká kultura v učitelském úřadě univerzální církve, 135 // 2. Univerzální církev a česká místní církev společné ke třetímu tisíciletí 136 // a) Historické události v perspektivě příprav roku 2000 136 // b) Identita univerzální a české místní církve a jejich vstup do třetího tisíciletí 137 // 3. Kulturní identita Evropy a Čech v učení univerzální církve 142 // a) Nové postavení otázky po kulturní identitě a její základní charakteristika 142 // b) Paměťf podstatná součást kulturní identity 147 // c) Omezení a rizika kulturní identity Evropy a české společnosti 151 //

4. Identita člověka v učení univerzální církve a pojetí // člověka v české kultuře I54 // a) Člověka v české kultuře I54 // b) Zkušenost svobody v české kultuře 157 // 5. Duchovní identita a česká kultura 159 // 6. Duchovní rozlišování 161 // Kapitola IV. // Obnova cyrilometodějské tradice a česka katolička církev 168 // 1. Cyrilometodějská církev v Čechách a na Moravě 168 // a) Teologická charakteristika pojmu „cyrilometodějská církevu ’ 168 Místní církev v Čechách a na Moravě, 168; Funkce cyrilometodějské tradice pro „novou evangelizaci“, 171 // b) Spiritualita křesťanského východu a cyrilometodějská tradice 173 Spiritualita slovanského křesťanského východu a „nová evangelizace“, 173; Cyrilometodějská církev a spiritualita slovanského křesťanského východu, 174; Cyrilometodějská tradice a duchovní dimenze kultury, 176 // c) Teze o přínosu spirituality křesťanského slovanského východu k definování obnovy cyrilometodějské tradice pro dnešek a zítřek 177 // Teologický kontext obnovy cyrilometodějské tradice, 177; Specifikace obnovy cyrilometodějské tradice, 178; Obnova cyrilometodějské tradice jako obrácení, 179; Dimenze boho-lidské zkušenosti, 181; Duchovní dimenze obnovy, 184; Ekle-siologická dimenze, 185; Trinitární dimenze obnovy, 187; // Eschatologický význam obnovy cyrilometodějské tradice, 189; Obnova cyrilometodějské tradice jako nová „eklesio-logická ikonografie“ české a moravské církve, 192; Teologie obnovy cyrilometodějské a její aktuálnost pro současnou církev v Čechách a na Moravě, 193 // 2. Tajemství „nové“ osoby 196 // Osoba a osoby, 196 // a) Božská láska, pramen zrození osoby 197 // Evangelium lásky, 197; Primát a centrální postavení osoby, 199; Společenství lásky, 201 //

b) Nositelem evangelia je lidská osoba ve své novosti 204 // Evangelizace jako komunikace nové antropologické struktury, 204; Postupné uvědomování si nové antropologické struktury jako pramen evangelizace, 206; Apoštol je osobou, která ukazuje cíl člověka, 210 // c) Překonání zla a konkrétnost spásy 211 // Evangelizace jako zvěstování překonání zla, 211; Novost lidské osoby překonává hřích, 213; Novost lidské osoby překonává smrt, 216; Modlitba překonává antropologické antinomie, 219; Tvůrčí svoboda člověka, 221 // d) Evangelizace a sociální dimenze lidské osoby 224 // Přítomnost Ducha a antinomie ve společnosti, 224; Přítomnost Ducha a lásky vůči ostatním, 226; Duchovní princip osoby a politicko-společenské fenomény, 228; Směrem k univerzální společnosti, 230 // 3. Paměť a „anamnesis“ 232 // a) Evangelizace a lidské dějiny 233 // Oživující slovo v lidských dějinách, 233; Lidské déjiny se stávají dějinami lásky, 234 // b) Odpuštění a zraněná paměť 235 // Zraněná paměť, 235; Odpuštění, přítomné v setkání s oživujícím Slovem, a uzdravení paměti, 236; Zraněná paměť, adresát evangelizace, 238; Anamnesis, komunikativní princip víry, 240 // c) Tradice a eschatologie 242 // Eschatologie jako způsob vidění, 243; Eschatologie jako zvěstování dovršeného světa, 244; Eschatologie jako anticipace dovršeného života, 245 // 369 // 4. Teologická dimenze kultury 245 // a) Teologická dimenze kultury 246 // Duch svaty v životě kultury, 246; Kosmická tvořivost, 247; Kultura a posvěcení činnosti člověka, 248; Kult a kultura, 250 // b) Evangelizace a kultura 252 // Evangelizace a autonomii člověka, 252; Evangelizace a kultura jako komunikace, 253; Evangelizace jako inspirace kultury, 255 // c) Kultura a láska 256 //

Umění jako zvěstování evangelia, 256; Hodnověrnost umění a spirituality, 257; Umění jako forma zvěstování lásky a zvěstování lásce, 260 // Kapitola V. // Pastorační dCjsledkv obnovy církve v Čechách a na Moravě 263 // Jediný pastorační princip je princip duchovní, 263 1. Základní pastorační postoje // 264 // Mentalita pastýře je láska, 264; Církev je oním společenstvím, které je stále na cestě: Mentalita naděje, 266; Základní postojem vztahuje uznání druhého, jeho jinakosti: Mentalita pokory, 267; Vědomí poslání a nutnosti evangelizace se stále proměňuje ve vědomí toho, kdo posílá a ke komu jsme poslání - mentalita víry, 268; Podoba zvěstování stále tíhne k tomu, aby přecházela z formy k životu; evangelizace je nesena tvůrčí svobodou lásky, která nezná hranice, 269 // 2. Základní pastorační orientace 271 // Křesťanská iniciace a mystagógie, 271; Duchovní otcovství a formace, 273; Jednota života kultury a pastorační činnosti, 276; Obraz a teologický jazyk, 278; Kontemplace a praxe, 280 // ZÁVĚR 283 // Bibliografie 286 // Rejstřík jmenný 346 // Obsah 364