.

0 (hodnocen0 x )

(12.5) Půjčeno:25x 

BK

Vyd. 1.

Praha : Paseka, 2001

254 s.,[16] s.příl.,front. : il.

ISBN 80-7185-364-X (váz.)

Historická paměť ; [vol.] 15

Obsahuje ilustrace, poznámky, rejstřík osobních jmen a zeměpisných názvů, údaje o autorce a její fotografii

Bibliografie: s. 226-236

Šlechta česká - život - renesance - pojednání

000047064

OBSAH // I. // .MALÉ DĚJINY" VE STiNU .VELKÝCH OSUDŮ" Sebeprezentace raně novověkých aristokratů před současníky i potomky. Důraz na vlastní politické, vojenské či intelektuální úspěchy. Přejímání tohoto obrazu života šlechticů pozdějšími historiky. Opomíjení šlechtické každodennosti a potřeba jejího systematického zkoumání a rekonstruování. // 5-7 // II. // KARIÉRA // Politická, nebo vojenská kariéra jako dvě základní možnosti uplatnění raně novověkého šlechtice. Faktory ovlivňující volbu kariéry (výchova v dětství, vliv prostředí v raném mládí, rodové zájmy a tradice, vlastni vůle). Zkušenosti z kavalírských cest jako potvrzení či popření původních představ o budoucnosti. Význam přítomnosti panovnického dvora v Cechách pro volbu dvorské kariéry. Význam habsbursko-osmanských konfliktů pro volbu vojenské kariéry. Obraz stavovského reprezentanta jako ideové odůvodnění politického vlivu šlechty. Zásadní rozdíl mezi vyšší a nižší šlechtou v nrvině sebeidentiflkace s vlastním stavem. Tyjzy kariér nižších šlechticů (systém klientel, úvěrové podnikání). Rostoucí důležitost císařského dvora pro společenský vzestup šlechticů. Klady a zápory dvorské kariéry (stálé finanční problémy dvořanů, ale současné jejich silný vliv na panovníka). Náboženská vlažnost jako brzda kariéry. Rukověti ideálního dvořana (Baldassare Castiglione, Lukasz

Górnicki). České představy o příkladném aristokratovi. Těžký úděl šlechtice-intelektuála. Šlechtic jako podnikatel. Prolínáni různých typů kariér ? týchž osob. Kariéra jednotlivce - otázka vlastní volby, -výsledek náhodných vlivů či rozmar vyšších sil? // 8-30 // ?. // RODINNÝ ŽIVOT // Prameny k poznaní rodinného života rané novoveké šlechty. Motivace ke sňatku. Sňatek jako výraz politické prestiže (Albrecht Jan Smiňchý a A málie Alžběta Hanavská). Sňatek jako součást standardního životního cyklu aristokrata (Zdeněk Brtnický z Valdštejna a Magdaléna z Thumu). Sňatek jako společensky a ekonomicky výhodná záležitost (Adam mladší z Valdštejna a Johanka Emilie ze Ýxrotína). Sňatek jako vítězství lásky nad nepřízní okolí (Rombaldo Collalto a Bianca Polyxena z Thumu). Očekáváni potomka. Problémy s otěhotněním (manželství Viléma z Rožmberka). Potrat. Císařský řez. Narození dědice, rituál křtin. // Role kmotrů a kmoter. Volba jména. Péče o novorozence, sexuální abstinence kojících matek. Dobové teoretické představy o správné výchově šlechtických potomků. Různé formy vzdělávání (tzv. zámecké školy - Český Krumlov, Hasištejn, Košumberk). Pážecí služba, vzdělávání pážat. KavaUrské cesty jako přechod z dospívání do dospělosti. Výběr trasy a univerzity, vliv rodinných zkušeností a tradic. Návrat z kavalírské cesty a uzavření sňatku.

Volba vhodné manželky, představy českých šlechticů o ideálních partnerkách. Osamělost jako nedílná součást života manželek politicky aktivních aristokratů. Dámy z „pemštejnského salonu“ jako výjimka ze stereotypu. // 31-56 // IV. // PANI A PODDANÍ // Hierarchie poddaných. Přátelské vztahy s nejbližšími společníky a služebníky (pážata, členky Jraucimoru). Hmotná podpora zestárlých a nemohoucích služebníků. Pravidla pro výběr vhodného služebnictva. Problémy a konflikty vrchnosti s podřízenými (poddaný jako vychovatel malého Petra Voka z Rožmberka, zpustlé služebnictvo na Jindřichově Hradci). Kontakty šlechticů a šlechtičen s vrchnostenskými úředníky. Seberealizace aristokratek v péči o hospodářský rozvoj panství (Alžběta z Valdštejna, Polyxena Lobkovická z Pernštejna, Sylvie Čemínová z Millesima). „Sociální ukázňování“ poddaných. Vrchnostenské, řády a instrukce jako pramen k poznání vztahu šlechtice a poddaného. Kriminální delikty poddaných (krádeže na panských sídlech, pytlačeni). Mrzačení psů patřících poddaným ve snaze zamezit pytláctví. Zákazy „láni a hromování“. Problém robot. Vzpoury a úklady ze strany poddaných (spiknutí rybníkářů proti Petru Vokovi z Rožmberka). Udílení podmíněných trestů a milostí provinilcům. Stíhání sexuálních deliktů. Teoretická možnost poddaných dovolat se práva a ochrany ? vrchnosti. Zbíhání

z panství. Rekatolizační // tlak na poddané v pobělohorském období. Soužití moravských šlechticů s novokřténci. Charita prokazovaná chudým a potřebným. Pomoc bezbranným. Ideální poddaný - ten, který se své mchnosli bojí. // 57-75 // V. // VOLNÝ ČAS // Nárůst pracovního vytíženi rané novověkých šlechticů. Rozlišování mezi časem věnovaným úředním povinnostem a časem věnovaným relaxaci. Rostoucí obliba metropole jako vhodného místa k trávení volného času na úkor venkovských panství. Společenské kontakty příslušníků aristokracie. // „Běhání ke kroužku“. Divadelní představeni („Phasma Dionysiacum“ Viléma Slavaty, „Sarmacie“ Jana Zajíce z Házmburka). Hudba, stálé sbory hudebníků na šlechtických sídlech. Literární činnost aristokratů (Kryštof Harant, Václav Budovec). Šlechtické knihovny. Alchymie (Vilém z Rožmberka). Astrologie (Albrecht z Valdštejna). Kunstkomory. Mecenát. Lov, záliba v ušlechtilých koních a psech. Hazardní hry a jejich kritika. Nákladné hostiny, obžerství a opilství. Alkoholické excesy. Pijácké zábavy, ambraské„Trinkbücher“ a bechyňská „Pokutní registra“. Význam intenzivních společenských kontaktů pro prestiž a informovanost aristokratů. Slavení narozenin. Význam společenských styků pro šlechtičny. Stereotypní zájmy šlechtičen. Absence ostrého rozlišování mezi pracovním a volným časem ? aristokratek. // 76-93

// VI. // PODOBY HUMORU // Zesměšňování společenských poměrů jako podmínka jejich zachováni. Význam karnevalu. Maškarády. Povědomí o předních satirických dílech ? českých aristokratů (díla Francoise Rabelaise ve šlechtických knihovnách). Parodování ritualizovaných situací (obřadné oslovováni příslušníků panského stavu v korespondenci, „pánkováni“). Zesměšňování detailně propracovaných příruček slušného chování. Komplikovaná pravidla pro správné chování ? stolu. Spis „doktora Grobiána“ jako etiketa naruby. Grobiánovy rady pro běžné životni situace (stolování, vzdělávání se, návštěva bohoslužby, komunikace s rodiči). Fyzické nedostatky jako zdroj směšnosti. Vysmívané stáří (smích jako přehlušení strachu). Mizogynství. Stará žena jako symbol svárlivosti, pomlouvačnosti a marnivosti, ale také blížicí se smrti. Parodování úředních úkonů (standardní formulace závětí). Výsměch znepokojujícímu a neznámému (zahraniční novinky v životním stylu a módě). Kavalírské cesty jako impulz ke xenofobnim postojům. // Kritika módních výstřelků, ale také přílišné upjatosti v odívání. Politické satiry. Zesměšňování politických odpůrců. Nejčastější oběti předbělohorských satir (František z Ditrichštejna, Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic, jezuité). // Aféra Sixta Palmy Močidlanského. Prokatolická politická satira. // 94-116 // VII.

// EROTIKA A SEX // Zdrženlivý vztah českých aristokratů k veřejnému prezentování erotických dobrodružství. Konfesijní podmíněnost mravní rigidity českého prostředí. Španělská dámská móda jako symbol nedobytné ctnosti. První sexuální zkušenosti mladých šlechticů. Prostituce. Kavalírské cesty, italské kurtizány. Preferované sexuální praktiky v italském prostředí. Skryté formy prostituce. Výběr manželky, zlehčování významu fyzické přitažlivosti. Vliv mariánského kultu na ideál ženské krásy. Názory na atraktivitu cizokrajných žen, zkušenosti cestovatelů (Kryštof Harant, Václav Vratislav z Mitrovic). Strach z exotických a temperamentních žen. Údajné lesbické sklony muslimských žen. Nevěra. Impotence. Erotické tóny a důvěrnosti v korespondenci manželských párů (Heřman Černín z Chudenic a jeho manželky). Žárlivost. Nerovné milenecké vztahy (aféra Elišky Kateřiny ze Smiřic). Různé pře.dstairy o dalším osudu šlechtičny, která se zdiskreditovala nelegitimním vztahem. Povědomí o antikoncepci. Homosexualita a její tvrdé postihování. Rezervovaný přístup českých aristokratů k ženám jako pouhá vnější forma chování. Srovnatelně milostné avantýry domácích i cizinců v rudolfínské Praze. // Diskrétnější počínání českých šlechticů. // 117-135 // VIII. // PODOBY STRACHU // Strach z Turků jako dominantní kolektivní emoce Středoevropanů 16. století.

Proměny ve vnímání osmanskěho nebezpečení v frrůběhu času (od apokalyptických vizíJana Zajíce z Házmburka k racionálnímu pohledu Jindřicha Michala Hýzrla z Chodů). Strach z nábožensky motivovaných konfliktů (rejlexe barlolomějské noci). Strach z války (vpád pasovských jako konec dlouhého období míru). Strach z nezvyklých situací (mořská bouře). Strach z onemocnění, obrana před nemocemi (kouzelné léčebné předměty, ale i pobyty v lázních). Melancholie jako módní choroba raného novověku. Strach z moru, znemožnění obvyklých pohřebních rituálů v čase morových epidemií. Strach ze stáří a smrti. Strach z nevysvětlitelného. Strach z ďábla. // Strach z čarodějnic a zlých hysterických žen. Strach z přírodních pohrom (krupobití, povodně). Typologie ďáblových pomahačů. Strach z budoucnosti, // předzvěsti a předpovědi pohrom a neštěstí v pamětech Jana Jiřího Haranta. Svět jako panoptikum či labyrint. Svět jako divadlo (Václav Budovec a jeho xrýklad predestinace jako svérázné „komedie“ v boží režii). // 136-154 // IX. // RELIGIOZITA // Konverze ke katolictví jako klíčová otázka náboženského života předbělohorské aristokracie. Polemika mezi Vilémem Slavatou a Adamem Slavatou o smyslu a oprávněnosti konverze. Různé pohledy na konfesijní sebeidentifikari jako generační problém. Význam zpovědi. Kritika konvertitů v soudobých satirách. Konverze k utrakvismu (Kryštof

Harant). Konverze jako demonštratívni akt (Vít Jindřich Thum). // Nucené konverze poddaných (rekatolizační úsilíJindřicha Hýzrla). Netolerance evangelíků vůči katolíkům. „Očista“ chrámu svátého Víta roku 1619 z popudu falckých radikálů. Sympatie ? ikonoklasmu ze strany některých českých evangelíků. Religiozita ve všedním životě aristokratů. Problém smíšených manželství. Zapojování dětí do církevních rituálů (problém prvního přijímání). Odraz církevního roku ve šlechtické každodennosti. Slavení Vánoc a Velikonoc, „chozenípo hrábích“. Křty tureckých zajatců. Víra jako soukromá záležitost (mše sloužené v soukromí). Víra jako veřejná záležitost (vnější vzhled jako výraz konfesijní sebeidentiflkace). Průvody flagelantů. Zbožná procesí a pouti (Svatý Jan pod Skalou, Allotting). Víra v zázraky. Kritika zbožných poutí. Mariánský kult. Počátky takzvané barokní zbožnosti. Zbožná bratrstva. Hranice mezi exaltovanou vírou a fanatismem. // 155-174 // X. // UMÍRANÍ A SMRT // Archetyp „šťastné“ či „dobré“ smrti. Standardní způsob umírání v aristokratických rodinách. Rozdíly mezi katolíky a evangelíky (smrt Markéty Zajícové z Minstrberka a smrt Bohuslava staršího Ruta z Dímého). Základní schéma „dobré“ smrti jako obecný a nadčasový model (rozloučení s rodinou a příbuznými, zaopatření služebnictva, vypořádání majetkových záležitostí).

Narušení obvyklých rituálů. Násilná smrt (zavraždění Ludvíka Loreckého ze Lkouše a jeho synů). Důležitost zpovědi. Narušení schématu „dobré“ smrti významnými osobnostmi (Maxmilián II., Rudolf IL). Smrt na bojišti (Perlolt z Valdštejna). Smrt na popravišti (poprava vůdců stavovského povstání jako spojení rituálu smrti a rituálu exekuce). Smrt jako nešťastná náhoda (Jáchym // t Hradce). Umírání jednotlivých příslušníků šlechtické domácnosti. // Smrt rodičů aristokrata. Smrt manželky (Versila Hodějovská z Üjezda, manželky Viléma z Rožmberka). Smrt dítěte. Význam včasného křtu (nezvyklý křesl Ferdinanda Jaroslava Bořily z Martinic). Potrat nikoli jako úmrtí potomka, ale jako forma neplodnosti. Vymřeni rodu (smuteční rituály při pohřbu Petra Voka z Rožmberka). Proměna v chápáni smrti v raném novověku - cesta od renesanční uměřenosti k barokní exaltovanosti. // 175-192 // XI. // ŠLECHTICKÁ KAŽDODENNOST V PRVNÍCH STOLETÍCH NOVOVĚKU ANEB MÍSTO DOSLOVU // Životopisy raně novověkých aristokratů a okrajový zájem o jejich všední život v dosavadní literatuře. Pramenná základna k dějinám každodennosti. Koncepce monografie a její časový záběr. Vymezení pojmu každodennost a odlišná pojetí tělo otázky. Specifické rysy šlechtické každodennosti. Výhrady vůči dějinám všedního dne: 1 ) vágní vymezení jejich obsahu, // 2) nereprezentativní výběr pramenů

a jejich problematické zobecňování, // 3) tříštění výzkumu každodennosti do nepodstatných jednotlivin. Dějiny každodennosti jako jedna z četných alternativ k politickým dějinám, nikoli jako jejich protiklad či negace. // 195-201 // POZNÁMKY // 203-225 // VÝBĚR Z PRAMENŮ A LITERATURY 226-236 // SEZNAM ZKRATEK // 237 // EDIČNÍ POZNÁMKA // 238 // SEZNAM VYOBRAZENI 239-241 // REJSTŘÍK OSOBNÍCH JMEN A ZEMEPISNÝCH NÁZVŮ 243-255