.

0 (hodnocen0 x )

(17) Půjčeno:17x 

BK

2. vyd.

Praha : Svoboda-Libertas, 1993

209 s. ; 21 cm

ISBN 80-205-0311-0 (brož.)

němčina

Obsahuje bibliografii, bibliografické odkazy a rejstřík

Reprint vyd. z r. 1968 (nakl. Svoboda)

000047752

Rekat.

Úvod // § 1. Descartovy Meditace jako pravzor filosofického zamyšleni nad sebou 7 // § 2. Nutnost nového radikálního začátku ve filosofii 9 // I. Meditace: Cesta k transcendentálnímu ego 12 // § 3. Karteziánsky převrat a vůdčí účelová idea absolutního odůvodnění vědy 12 // § 4. Odhalujeme účelový smysl vědy tím, že se do ní vžíváme jako do noematického fenoménu 14 // § 5. Evidence a idea pravé vědy 16 // § 6. Distinkce evidencí. Filosofický požadavek evidence apodiktické a o sobě první 19 // § 7. Evidence, že svět existuje, není apodiktická; pojetí této evidence do karteziánského převratu 20 // § 8. „Ego cogito“ jako transcendentálni subjektivita 22 // § 9. Dosah apodiktické evidence „já jsem“ 25 // §10. Exkurs. Descartovo pochybení transcendentálního obratu 27 // §11. Psychologické a transcendentální já. Transcendence světa 28 // II. Meditace: Odkryti transcendentálního pole zkušenosti a jeho univerzálnich struktur 30 // §12. Idea transcendentálního odůvodnění poznání // §13. Nutnost vyloučit nejdříve problémy dosahu transcendentálního poznání // § 14. Proud cogitationes. Cogito a cogitatum // §15. Přirozená a transcendentálni reflexe // §16. Exkurs. Jak transcendentálni, tak „čistě psychologická“ reflexe má nutný začátek u „ego cogito“ // §17. Dvojstránkovitost výzkumu vědomí jako korelativní problematika. Směry deskripce. Syntéza jako základní forma vědomí // §18. Identifikace jako základní forma syntézy. Univerzální syntéza trans-cendentálniho času // §19. Aktualita a potenci alita intencionálniho života // § 20. Zvláštnost intencionálni analýzy // § 21. Intencionálni předmět jako „transcendentálni vodítko“ 50 //

§ 22. Idea univerzální jednoty všech předmětů a úkol jejich konstitutivního objasnění 53 // III. Meditace: Konstitutivní problematika. // Pravda a skutečnost 55 // § 23. Pregnantnější pojem transcendentálni konstituce označený tituly „rozum“ a „nerozum“ 55 // § 24. Evidence jako původní danost a její obměny 56 // § 25. Skutečnost a quasi- skutečnost 57 // § 26. Skutečnost jako korelát evidentního stvrzení 58 // § 27. Habituální a potenciální evidence funguje jako konstitutivní podmínka pro jednotku smyslu „předmět, který je“ 59 // § 28. Presumptivní evidence zkušenosti světa. Svět jako idea korelátu dokonalé zkušenostní evidence 60 // § 29. Materiálně a formálně ontologické „regiones“ indukují transcendentální systémy evidencí 61 // IV. Meditace: Rozvinutí konstitutivních problémů samotného transcendentálního ego 64 // § 30. Transcendentálni ego neodlučné od svých zážitků 64 // § 31. Já jako identický pól zážitků 65 // § 32. Já jako substrát habitualit 65 // § 33 Já plně konkretizováno jakožto monáda; problém sebe-konstituce tohoto já 67 // § 34. Principiální podoba fenomenologické metody. Transcendentální analýza jako analýza eidetická 68 // § 35. Exkurs do eidetické niterné psychologie 72 // § 36. Transcendentálni ego jako universum možných forem zážitku. Podstatná zákonitost regulace kompsibility zážitků v koexistenci a následnosti 72 // § 37. Čas jako univerzální forma veškeré egologické geneze 74 // § 38. Aktivní a pasivní geneze 76 // § 39. Asociace jako princip pasivní geneze 79 // § 40. Přechod k otázce transcendentálního idealismu 80 // § 41. Pravý fenomenologický výklad „ego cogito“: „transcendentální idealismus“ 81 //

Meditace: Odhalení transcendentálni sféry bytí jako monadologické intersubjektivity 87 // § 42. Expozice problému zkufienosti cizího, postavená proti námitce solipsismu 87 // § 43. Noematicko-ontický způsob danosti jiného jako transcendentální vodítko pro konstitutivní teorii zkušenosti cizího 88 // § 44. Redukce transcendentálni zkušenosti na sféru toho, co je mi vlastní 90 // § 45. Transcendentální ego a sebeapercepce redukovaná na to, co je mi vlastní, jakožto psychofyzický člověk 96 // § 46. Sféra toho, co je mi vlastní, jako sféra aktualit a potencialit zážitkového proudu 97 // § 47. K plné monadické konkrétnosti „toho, co je mi vlastní“, patří i intencionálni předmět. Imanentní transcendence a primordinální svět 100 // § 48. Transcendence objektivního světa je oproti primordinální transcendenci transcendenci vyššího stupně 101 // § 49. Predznačení intencionálniho výkladu zkušenosti cizího v jeho průběhu 103 // § 50. Zprostředkovaná intencionalita zkušenosti cizího jako „aprezentace“ (analogická ???) 105 // §51. „Párování“ jako komponenta zkušenosti o tom, co je cizí, konstituující asociativním způsobem 108 // § 52. Aprezentace jako druh zkušenosti s vlastním stylem stvrzování 109 §53. Potenciality primordinální sféry a jejich konstitutivní funkce v apercepci jiného já 112 // § 54. Explikace smyslu aprezentace, jež je zkušeností o tom, co je cizí 113 // §55. Zespolečenštění monád a první forma objektivity: intersubjektivní příroda 116 // § 56. Konstituce vyšších stupňů společenství mezi monádami 123 // § 57. Objasnění souběžnosti vnitřně psychického výkladu a výkladu egologicko-transcendentálního 125 // § 58. Intencionálni analytika vyšších intersubjektivních společenství a učlenění jejich problémů. Já a okolí 126 //

§ 59. Ontologická explikace a její místo v celku konstitutivní transcendentálni fenomenologie 130 // § 60. Metafyzické výsledky našeho výkladu zkušenosti o tom, co je nám cizí 133 // § 61. Tradiční problémy „psychologického původu“ a jejich fenomenologické objasnění

(OCoLC)39591876

cnb000077226