Námětem povídky je práce bolševického agitátora na ruské vesnici po porážce povstání r. 1905: jako nenápadný městský inteligent přichází pod záminkou letního pobytu, spojí se však brzy s několika vyspělými uvědomělými rolníky a debatuje s nimi o dělení půdy, o průběhu zasedání v Dumě, o tom, jak je otázka půdy vyřešena v druhých státech a jaká práva má rolnictvo jinde. Poznává, že pro socialisaci budou mezi rus. vesnic. proletariátem všechny předpoklady, a ačkoliv je nakonec carskou policií poznán a zatčen, považuje svůj pobyt na vesnici za šťastné léto a odchází s myšlenkou: "K svátku ti blahopřeji, veliký ruský národe! K blízkému vzkříšení!" - Povídka byla napsánar.1909 jako jeden z náčrtů zamýšleného pokračování románu "Matka", s nímž je spojena stavbou i pojetím postav. I zde je ústřední postavou prostá vesnická žena, která se stává žačkou a pomocnicí revolucionářů a v níž Gorkij zachytil nejlepší rysy ruského vesnického lidu, probouzejícího se k novému životu. (S použitím knihy L.I. Timofejeva "Současná sovět. literatura").