Úplné zobrazení záznamu

Toto je statický export z katalogu ze dne 23.03.2024. Zobrazit aktuální podobu v katalogu.

Bibliografická citace

.
0 (hodnocen0 x )
(9) Půjčeno:9x 
BK
Biografie
2. vyd. (reprint)
Brno : L. Marek, 2000
xxi,330 s.

objednat
ISBN 80-86263-05-3 (brož.)
Pontes Pragenses ; 11
Obsahuje úvod, předmluvu, jmenný a věcný rejstřík
Bibliografie: s. xv-xxi
Matěj z Janova (teolog český, asi 1350-1393) - život - dílo - studie
000056358
Úvod ... str. 1-5 // M. Matěj z Janova v literatuře husitské, bratrské, protestantské a osvícenské, 1—3. — Historická literatura 19. st. o Matěji z Janova: Palacký a Neander. Gieseler, Böhringer, Krümmel, Ullmann, Lechler, Loserth, Tomek, Klicman, 3-4. — Úkol a rozděleni tohoto spisu, 4 - ?». // Hlava I. Život M. Matěje z Janova ...5-32 // 1. Rodiště a doba narození Matěje z Janova, 0-8. — 2. Matěj z Janova v Praze. Styk s Milíčem, 8. - 3. Studia Matějova na universitě Pařížské, 9-10. - 4. Mistr Matěj v Praze: soudy o beneficia, úřad arcibiskupského poenitentiáře a kazatele, studia na uni-versité Pražské, farářství ve Veliké Vsi čili Michelsdorfu, kázaní u sv. Mikuláše na Starém Městě Pražském, revokace r. 1389, další soudy a smrt r. 1391, 17-21. - 5. Duševní vývoj Matěje z Janova: studium bible, vliv Milíčův, vlivy Pařížské, životni zkušenosti, mravní a náboženská konverse, navázání na Mince, zpovédnická prakse, idea častého přijímání laikův, 22—30. -6. Osobní povaha Matěje z Janova, 30—32. // Hlava II. Spisy M. Matěje z Janova ...33-81 // Úvod // Motivy spisovatelské činnosti Matějovy ; všeobecná karakteristika jeho díla, 33-34. // § 1. Traktát „Super passione Christi". 1. Titul. 2. Obsah. 3. Rozdělení. 4. Incipit — Explicit. 5. Rukopisy. 6. Doba sepsání. 7. Cena a význam, 34—36. // § 2. Traktát „De decem praeceptis". 1. Titul. 2. Obsah. 3. Rozdělení. 4. Incipit - Explicit. 5. Rukopisy. G. Doba sepsání. 7. Cena a význam, 36—38. // § 3. Kázaní M. Matěje z Janova. 1. Fragmenty osmi latinských kázaní. 2. Doba sepsání. 3. Forma. 4. Obsah, 38—40. // Poznámka: 1. Dicta M. Mathiae Parisiensis. - 2. Sermo M. Mathiae de vana gloria respuenda, 40—41. //
§ 4. Regulae Veteri et Novi Testamenti. a. Část všeobecná. 1. Titul. 2. Vznik. 3. Doba sepsání. 4. Motto, pohnutky a účel. 5. Obsah a zevnější rozdělení. 6. Literární forma a sloh. 7. Rukopisy, 41—52. // b. Část speciální. // Kniha I. traktát 1. // 1. titul. 2. Obsah. 3. Rozdělení. 4. Incipit - Explicit, 5. Doba sepsání. 6. Rukopisy, 53. // Kniha 1. traktát 2. // 1. Titul. *2. Motiv a obsah. 3. Rozdělení. 4. Incipit — Explicit. 5. Dobu sepsání. G. Rukopisy, 61—55. // Kniha II. traktát 2. // 1. Titul. 2. Motiv a účel. 3. Obsah a rozdělení. 4. Incipit - Explicit. 5. Doba sepsání. 6. Rukopisy, 55—57. // Kniha II. traktát 2. // Je ztracený, ale byl napsán, 57. // Kniha III. traktát 1. // I. Titul. 2. Obsah. 3. Rozdělení. 4. Incipit - Explicit. 5. Doba sepsání G. Rukopisy, 58. // Kniha III. traktát 2. // I. Titul. 2. Obsah. 3. Rozděleni. 4. Incipit — Explicit, 5. Doba napsání. 6. Rukopisy. 7. Staročeský preklad, 58-60. // Kniha III. traktát 3. // 1. Titul. 2. Obsah. 3. Rozdělení. 4. Incipit — Explicit. 5. Doba sepsání. 6. Rukopisy, 60—61. // Kniha III. traktát 4. // 1. Titul. 2. Obsah. 3. Rozdělení. 4. Incipit — Explicit. 5. Doba sepsání. 6. Rukopisy. 7. Staročeský překlad. 8. Vydání, 61-63. // Kniha III. traktát 5. // 1. Titul. 2. Motiv a obsah. 3. Rozdělení. 4. Incipit — Explicit. 5. Doba sepsání. 6. Rukopisy. 7. Staročeský a staroněmecky preklad. 8. Tisky, 63—68. // Kniha III. traktát 6. // 1. Titul. 2. Motiv, účel a obsah. 3. Rozdělení. 4. Incipit - Explicit. 5. Doba sepsání. 6. Rukopisy. 7. Preklad. 8. Vydání, 68-71. // Kniha IV. // 1. Titul - 2. Motiv, účel a obsah. 3. Rozdělení 4 lncipit _ Explicit 5. Doba sepsáni. 6. Rukopisy, 71—73 //
Kniha V. // 1. Titul. 2. Motiv. Mel a. obsah. 3. Rozdělení 4. lncipit - Explicit. 5. Doba sepsání. 6. Rukopis, 73—75.// § 5. Nezachované nebo neznámé spisy Matěje z Janova. l. Dva spisy censurované r. 1392. 2. Recense celé české bible, 75-77. // Dodatek. // Vydání spisů M. Matěje z Janova od Otty Brunfelsa r. 1524 a v Opera Hussi, ed. Norimb., 1558 a 1715 (srovnávací tabulky), 77-81. // Hlava III. // Učení M. Matěje z Janova 82-319 // A. Učení o církvi Čiti o pravém a lichém křesťanství. // a. Část synthetická. // § 1. Filosoficko-theologický podklad názorů Matějových o církvi. // I. Veritas prima, 82—83. — 2. Veritas prima a tvorové, 83-84. — 3. Tři zákony: zákon přirozený, zákon psaný a zákon milosti, ... víry kresťanské a Desatero božích přikázáni, 86-87. — 5. Svědkové pravdy, 87. — 6. Dostatečnost zákona evangelického. Tradice. Statuty církevní. Otcové lidu. Obyčeje církevní, 88—89. // § 2. Pojem církve. // I. Náboženství křesťanské a jeho dokonalost. Pojem křesťana. Praví křesťané tvoři jedinou církev Kristovu. Definice církve svátých. Communio ipsorum sanctorum, communio corporis et sanguinis Jesu Christi a communio credentium, 89-93. — 2. Podstatný znak církve svatých : duchovní jednota údů církve s Kristem a navzájem. Princip, vzor, causa efficiens a tři mody jednoty církevní, 94-95. - 3. Jednota církve a svátost oltářní, 96—97. - 4. Církev Svatých jako unum corpus Christi mysticum, 98. — 5. Ecclesia malignantium, 98—99. — 6. Dnešní církev zlých a dnešní církev // § 3. Ústava církve. // 1. Definice církve hierarchické, 101—102. -
2. Rozdělení církve podle stavu. Tři prvotní podstatné stavy čili rodiny církevní : papež, biskupove a farářové, a čtyři stavy méně podstatné : patriarchové, arcibiskupové, arcijáhnové a děkanové. Pomocníci: kardinálové, kanovníci a vikáři, 102-103. - 3. Rozdělení církve na rameno světské a duchovní, 103. — 4. Rozdělení církve na stavy: stav manželský, stav zdrželivých a stav panen, 103. — 5. Rozdělení církve na 12 článků, 103-104. - 6. Adhese téchto článků s Kristem, 104-105. // § 4. Církev a stát. // 1. Úkol státu v cirkvi, ??-106. — 2. Povýšenost církve nad státem s ohledem na původ a úkol státu, 106. // § 5. Mravní stav církve současné. // I. Čtyři hlavní příčiny rozvratu církve: tělesnost kněží, tyranie světských knížat, tyranie prelátův církevních a přílišná pravomoc a autorita mnichů, 106-103. - 2. Zkáza stolice papežské: papežovo kontrahování koilace všech beneficií církevních, 108-110. — 3. Zkaženost biskupův. 110-111. — 4. Farářové, jejich zlořády a jejich důležitost v církvi, 111-113. — 5. Zkaženost mnichův a zhoubný vliv jeji na ústavu církve i na laiky. 113-119. — 6. Zkáza „korunovaných“ : mistrů, doktorův a kanovníků, 120. - 7. Zkáza lidu. Kněží v opovržení u lidu, 121-122. — 8. Extensitě zkázy církevní společnosti odpovídá její intensita ; typické zlořády: pokrytství a jeho formy: a) pýcha kněží. Nálezky lidské a jejich zhoubný vliv na život v církvi. Znevážení Písma a zbožného života laického, beztrestnost hříšníkův a pronásledováni svátých kazatelův a laiků, 122-131. — 9. Nezřízený kult obrazův a soch svatých. Zázraky, odpustky, posty, pouti, atd., 131-136. —
10. Lakota kněží a její druhy : simonie a mnohoobročnictví; c) nešlechetnost a d) tělesná smyslnost kněží, 137-140. — 11. Neshoda v učení a v životě kněží čili směšování Boha a světa, 140-141.— 12. Úhrnný úsudek o kněžích soudobých, 141-142. // § 6. Reforma cíkve. // I. Reforma ústavy církve, 142-144.— 2 Reforma orgánů církve, 144. — 3 Reforma lidu, 145. — 4. Ideál pravého křestana, 145-148. — 5 Ideál svatého kazatele, 149-150. - 6. Vznik a vývoj reformy v minulosti a v přítomnosti, a naděje její v budoucnosti, 150-1?? // 5) Část analytická. // 7. Rozhoř Matějova pojmů církve. // 1 Program rozboru: vysvětlili logický (a) a historický (6) původ myšlenek Matěje z Janova o církvi, spojití je s ideami a naukami jejich doby a tím ocenili jejich význam (c), 154-155. — 2. Všeobecný výklad o logické souvislosti pojmu církve s ethickými a filosofickými zásadami Matějovými, 155-157. — 3. Speciální výklad ideových předpokladů pojmu církve Matěje z Janova : idea zákona první pravdy a idea svátosti oltárni jako summy zákona Kristova vedly k pojmu církve svatých, 157-159. — 4. Idea vnitřní a zevnější jednoty církve vlastním logickým základem Matějova pojmu církve svatých. Historický význam unionismu Matěje z Janova: sv. Augustin, Hugo ze Sv. Viktora a Milíč o jednotě církve, 159-163. — 5. Vliv schismatu na unionism Matějův. Matěj z Janova a konciliaristé, 163-166. — 6. Původnost unionismu Matěje z Janova, jeho logický postup a závěr: myšlenka jednoty církve logickým podkladem ideje církve svátých a zároveň ideje církve hierarchické, 166-167. —
7. Historický výklad pojmu církve svatých Matěje z Janova. Matěj z Janova a sv. Augustin : communio sanctorum a communio omnium credentium, ecclesia corpus Christi mysticum, eucharistia sacramentum incorporationis et unitatis, všeobecné kněžství. Tyto myšlenky v theologii středověké, zvláště české: Malogranatum, Štítný, Milíč. Neshoda Matěje z Janova se sv. Augustinem v pojmu electi, ??7-174. — 8. Matěj z Janova a Milíč: rozdíly a podobnosti, 171-179. — 9. Místo Matějova pojmu církve ve středověké theologii vůbec u v myšlení jeho doby zvláště. Relormni tendence Matějovy ideje církve svatých, jež postavena jednak proti juristickému pojmu papalistů, jednak proti sesvětštélé církvi jeho doby, 179-181. // § 8. Rozbor církevní ústavy Matějovy. // 1. Logické předpoklady ústavy církve Matěje z Janova: pojem církve empiricko-hierarchické a pojem zevnější jednoty církve jako organicky učlánkovaného těla Kristova. Původnost Matějovy ústavy cíikve vysvítá ze srovnání jeji sústavou PseudoDionysiovou, Hugonovou a Amourovou. Význam Matějovy ústavy v jeji tendenci obrácené proti papalistickým názorům a proti mnichům. Federalistická povaha církevní ústavy Matěje z Janova. Matěj z Janova a Milíč, Matěj z Janova a Vilém de St. Amour. Matěj z Janova a konciliaristé, 182-188. — 2. Ideový základ názoru Matěje z Janova na církev a stát: princip jednoty. Matěj z Janova, Hugo ze Sv. Viktora a papež Bonifác VIII. Shody a rozdíly. Základní motiv a tendence Matějova názoru na povýšenost moci kněžské nad mocí světskou jest ethická, ne politická, 188-191. // § 9. Rozbor Matějovy kritiky a reformy církve. // 1. Kritika církevních zlořádů, ethické ideály a reformní snahy vlastním obsahem a cílem Matějova díla, 191-192. —
2. Religiosita Matěje z Janova psychologickým a idea křesťanského zákona logickým východištěm kritiky i ethiky Matěje z Janova. Povaha asketicko-transcendentní ethiky Matějovy. Pessimistický rys jeho ethiky: shoda s předchůdci, se Štítným a s Milíčem. Idea kříže a popření vůle a spojení s Bohem mystickými elementy ethiky Matějovy (i Milíčovy), 192-195. — 3. Historický výklad kritiky Matěje z Janova: vliv schismatu, 195. - 4. Analysa základních mvšlenek z kritiky Matějovy: myšlenka o papežské kollaci všech benefícií církevních dotýká se základu papalismu, shoduje se s Milíčem. s M. Vojtěchem Raňkovým i s pařížskými mistry Myšlenka o mniších, z čeho vyplynula. Myšlenka o lidských -nálezcích. Její význam pro poznáni a posouzeni zbožnosti Matějovy, 195-203. — 5. Idea Antikrista podkladem Matějova teleologického a cthického nazírání na svět a dějiny. Apokalyptické elementy v ní. Srovnání s Milíčem: shody a rozdíly v myšlence Antikrista a v pojímání reformy církve, 203-2??. // B. Učení o svátosti oltářní a jejím přijímáni, a) Část synthetická. // § 1. Obsah 2. traktátu I. knihy „De venerabili sacramento"... 207-223 // § 2. Obsah IV. knihy „Quaestio de rara et crebra communione" ...223-2?8 // 3 Obsah ?. knihy „De corpore Christi" ...268—291 // b) Část analytická. // Souvislost ideje častého přijímání s ostatními ideami základními v učení Matěje z Janova. Její lidová povaha. Jest vyvrcholením reformního snaženi Matějova. Dosavadní literatura historická: Kalousek. Palacký, Neander Úkol následujícího rozboru, 292-294. //
§ 1. Přijímání svátosti oltářní v cirkvi katolické až do 14. st. Prakse v církvi prvotní. Mínění sv. Augustina, Jeronýma a Jana Zlatoústého. Synoda v Agdé r. 50?, v Toursu r. 813, v Lateránu r. 1215. Tridentinum, 295. — Názory církevních učitelů středověkých (v celku), 296. — Mystikové středověcí o přijímání svátosti oltářní. M. Eckehart, Tauler. Sviso, Imitatio Christi, 296 až 298. — Reformátorové odporoučející časté přijímání laiků: Šimon Fidatus Kassijský, Savonarola, Vincenc Ferrerius, Gerard Groot, Milíč a Matěj z Janova. Vzájemný poměr, 298. // 2. Vznik a vývoj otázky častého přijímání v Čechách ve 2. pol. 14. st. až do vystoupeni M. Matěje z Janova. // 1. Otcem myšlenky jest Milíč. Proč ne Waldhauser. Jak tato myšlenka vznikla u Milíče. Poměr její k relormnímu dílu Milíčovu. Kdy Milíč vystoupil s požadavkem častého přijímání. Jak o tom soudí ve svých postillách? 299-301. — 2. Rozšíření častého přijímání mezi žáky Milíčovými. Výslechy soudní a zákaz papežův i konsistoře. Přilnutí žen k ideji častého přijímání. Význam žen v náboženském hnutí předhusitském. Matěj z Janova a ženy. Synoda Pražská z 19. října 1388 a následky její. Revokace Matějova r. 1389, 301-305. — 3. Traktátová literatura česká o častém přijímání laiků; jeji vznik a výběr. M. Vojtěch Raňkův, Tomáš ze Štítného a M. Matouš z Krakova, 305—309. // § 3. Vznik, cena a význam učení M. Matěje z Janovu o Častém přijímání svátosti ollářni. // 1. Vznik myšlenky častého přijímání u Matěje z Janova. Cizí vlivy. Matějovo vlastní studium otázky, 310. —
2. Požadavek častého přijímáni vyplýval Matějovi z Janova z uvažování o duchovních potřebách laiků vůbec a o účinnosti a podstatě svátosti oltářní zvláště. Podmínky hodného přijímání, 311. — 3. Matěj z Janova o účincích přijímání svátosti oltářní. Přijímání svátosti a spojování se s Kristem. Mystická povaha této myšlenky. O mystiosmu Matěje z Janova vůbec, 312—314.— 4. Nekatolické názory Matěje z Janova: o poměru přijímání duchovního a svátostného, o duchovním přijímání kněží za lid a o nehodnosti zřídka přijímajících, 314 až 315. — 5. O „utrakvismu“ Matěje z Janova. Význam otázky. Proč Janov nedospěl k ideji kalicha. Organická souvislost ideje častého přijímání 14. st. s ideou kalicha 15. st., 315—318. // Závěr, 318-319. // Opravy ... 320-322 // Rejstřík jmenný... 323—325 // Rejstřík věcný... 326-330
cnb000782741

Zvolte formát: Standardní formát Katalogizační záznam Zkrácený záznam S textovými návěštími S kódy polí MARC