Úplné zobrazení záznamu

Toto je statický export z katalogu ze dne 23.04.2019. Zobrazit aktuální podobu v katalogu.

Bibliografická citace

.
0 (hodnocen0 x )
BK
Vyd. 1.
Praha : Paseka, 1999
347 s. : il.

ISBN 80-7185-236-8 (váz.)
Obsahuje fotografie, předmluvu, rejstřík, seznam použitých zkratek, údaje o autorech a jejich fotografie
Bibliografie: s. 344-346
Opera česká - slovníky výkladové
000056737
P ředmluva // // Předmluva // // P ředkládám e zá je m c ů m o českou operu a m ilo v n ík ů m českého operního interpre­ tačního u m ě n i m a lo u encyklopedii, která b y chtěla být p řísp ěvkem k d o su d n en a ­ p saným dějinám české opery i p ra k tic k o u příručkou. Je třeba říci h n e d v úvodu, p ří­ davn é jm én o „ m a lá “ to o sta tn ě napovídá, i e vzhledem k ro zsá h lo sti m ateriálu, k te ­ r ý bylo třeba zpracovat, a o m ezen o sti n a ­ šich pracovních kapacit, m á p ře d k lá d a n á k n íž k a k p o m ysln é ú p ln o sti daleko. Z nejdůležitějšlch um ěleckých složek, vytvářejí­ cích o p ern í inscenace, js m e zcela rezig n o ­ va li n a scénogrqfy, p ro n ě ž je p ráce pro operu obvykle jen čá sti jejich profesních aktivit. Z n a č n ě n e ú p ln ý je h eslá ř i co se týče sborm istrů a režisérů, naše k n íž k a zachycuje jen ty z nejvýznam nějších. Ten­ to nedosta tek sa m o zře jm ě v ž á d n é m p ří­ p a d ě n ezn a m en á , že b ych o m tyto d ů ležité spolutvůrce operního „G esam tkunstw erk u “ nedoceňovali, a s n a ž ili jsm e se n eú p l­ nost z m ír n it alespoň tím , že řa d a jm en, chybějících ja k o sa m o sta tn é heslo, je uve­ den a v „dějinách“jed n o tlivých operních d o m ů . Větší ú p ln o stí se vyzn a ču je so u b o r hesel operních dirigentů, relativné nejú p l­ nější jsou
hesla pěvců, skla d a telů a oper­ ních titulů . A si sotva kd o pochybuje o tom , ž e d o b ro u operou v p ra v é m slova sm yslu m ů že být je d in é ž iv é d iv a d e ln í představen i vytvářené u m ě n ím orchestrál­ ních hráčů, d irig en tů a pěvců. P rávě p o ­ sledně jm en o va n í, jejich u m ě n í pěvecké // // a představitelské, vytv á ře jí v p říh o d n é a ž á d o u c í sou n á ležito sti s h u d b o u ono n esrovnatelné k o u z lo operních p řed sta ve­ ni, a to d o ko n ce d o té m h y , že p a ra d o x n ě (b yť sn a d i pochopitelně) n a sebe často strh á v a jí větší pozo rn o st, n e ž sa m o sk la ­ d a telo vo dílo. Co se týče ro zsa h u je d n o tli­ vých hesel, je třeba zd ů ra zn it, ž e ne v ž d y o d rá že jí h isto rický a u m ělecký v ý zn a m jed n o tlivých pěvců. N a o p a k p rá v ě u těch n ejvýzn a m nějších jsm e se spoléhali n a to, ž e (ulaje o nich jso u sn a d n o d o stu p n é v ji­ n ých pram enech. Co se týče skladatelů, sn a žili jsm e se z a ­ chytit v ú p ln o sti všechny, jejichž opery by­ ly n ě k d y provedeny, ale o b á vá m e se, ž e a n i to se n á m zcela nepodařilo, v někte­ rých případech, o b zvláště v / 9. století, je to o sta tn ě ta k řk a nem ožné. A ž n a n ěko ­ lik výjim ek z a z n a m e n á v á m e jen a u to ry oper českých, p řič e m ž jsm e se nechtěli ří­ d it definicí,
že českou operou je „každé dílo to h o to h u d eb n íh o d ru h u , které složil skla d a tel českého p ů v o d u “ ja k z n i je d n a , z definic. To b y to tiž zn a m en a lo , ž e čes­ k ý m i o p eram i jso u i italské o p ery M ysli­ večko vy či něm ecké víd eň ské singspiely G yro w covy (Jírovcovy) aid. A č b y to sn a d bylo milé, z d á se n á m to p o n ě k u d a b su rd ­ ní, R o z p o r m e zi skla d a telo vo u p říslu š­ n o stí s tá tn í a n á ro d n o stn í n e n í sn adné vyřešit a ta k se v k n ížc e na jd o u rů z n é ne­ důslednosti, n a p řík la d jsm e nech těli op o ­ m in o u t československé skla d a tele nérnec5 // // \fP f t E D M I . l VA // // k é n á ro d n o sti z m ezivá lečn é doby, k te ří neo d m ysliteln é p a tř i zejm én a k p ra žsk é ­ m u h u d e b n ím u živo tu . O pravd o vo u sví­ ze l v ša k p řed sta vu je fo r m á ln í pestrost „oper“, p ro to že ne v ž d y je z d o stu p n ých ú d a jů zřejm é, z d a jd e sk u te č n é o operu. Ř íd it se v to m to p ř íp a d ě slo vn íkem ja z y k a českého d o st d o b ře nejde, p ro to že ten p o ­ v a žu je z a operu k a ž d é „ d ram atické h u ­ d e b n í d ílo určené k p ro v o z o v á n í n a jeviš­ ti“, ted y i z p ě v o h r y a operety, p o p říp a d ě m u zik á ly . N ejošidnější je obsah p o jm u „ zp ěvo h ra “. J a k u v á d í n o v ý S lo v
n ík české h u d e b n í k u ltu r y (P raha - S u p ra p h o n 1997), v ý r a z zp ě v o h ra sice b ýva l syn o n y­ m e m term in u opera, dnes v š a k h u d e b n í věd a term ín zp ě v o h ra p o u ž ív á jen ja k o ekviva len t něm eckého p o jm u singspiel, čili k o zn a č e n i ta k o v é h r y se zpěvy, v n íž h u d b a a zp ě v nejsou d o m in a n tn í slo žk o u („nem ají klíčo vo u syntakticko-sém antick o u f u n k c i “ P rávě tyto fo r m á ln í ro zd íly ). b ývá u některých starších, ale i novějších děl. poh yb u jících se kdesi n a hranicích opery, operety a zpěvohry, n e sn a d n é p o ­ stihnou t. P řip o m eň m e si n a p řík la d , že z hlediska přesnější term in o lo g ie m ěla prem iéro vá verze P rodané nevěsty blíž k e zp ěvo h ře č i vesnické lid o vé operetě, nebo že p r v n í operu B. M a rtin ů Voják a tanečnice b y bylo m o žn o p o v a žo v a t z a m u zik á l. Co se týče libretistů, naše ency­ klopedie zachycuje je n a u to r y libret nej­ zn á m ějšíc h oper. Z á je m veřejnosti i h udebních h isto riků se o b vykle u p ín á p řed evším k n a šim nej­ prestižnějším o p ern ím d o m ů m v P raze a v B rně ja k o ž to vrch o ln ým institucím českého opern íh o um ění. To je sice d o jisté m ír y pochopitelné, p o v a žu je m e nicm éně z a p o třeb n é ko n sta to va t, že tento zp ů so b p o h ledu je přece jen p o
n ě k u d zkreslující. N aše m a lá ze m ě je n a o p ern í scén y p o m ě r­ né bohatá, p řič e m ž k a ž d á z nich m ěla (stejně ja k o ty „velké“ éry slavné, m éně ) sla vn é i n eva ln é ba krizové. N a všech však // (i // // v ž d y p ů so b ili a p ů so b í zn a m e n ití umělci, k te ří n a prkn ech našich nejprestižnějších d iv a d e l sta n u li jen ojediněle, oběas, či v ů ­ bec. B ohužel, tento f a k t obvykle nerespek­ tu ji a n i ro zh la so vá a ještě m éně g ra m o fo ­ n o v á studia. Padla-li u ž nicm éně z m ín k a 0 ro zh la so vých sním cích, je třeba v zd á t h o ld b o h a tství rozhlasových archivů, kte­ ré u k rý v a jí (často doslova) p o k la d y vsk u t­ k u neocenitelné. K n ížka ja k o lato b v byla i p ři svém ne­ velkém ro zsa h u příliš tro u fa lý m p o d n i­ kem , k d y b y ji napsali p o u ze d v a uvedení autoři, jejich ž práce byla konec konců především sběrná. S ta čí p o h lé d n o u t do bibliografie, a b y čten á ř získ a l lepší p ře d ­ sta vu o počtu spoluautorů, jsou jim i ostat­ n ě i um ělci, k te ří n á m och otn é p o skytli a k tu á ln í údaje o své um ělecké činnosti. Konečně naše zv lá štn í p o d ě k o v á n i p a tři p ě v k y n i p a n í E v ě Z ik m u n d o v é , která ru­ ko p is u ž v jeh o p r v n í verzi pečlivě pročet­ la a u p o zo rn ila nás n a jeh o nedostatky. K n
ihu věnujem e všem d o brým Čechům, M o ra v a n ů m a S le za n ů m , k teří se a ktivn ě 1 p a siv n ě p o d ílejí n a p ro v o zo v á n í toho zv lá štn íh o a v jistém sm yslu nejvyššího u m ěni, jím ž opera bezpochyby je. S k la d a ­ tel J o s tf B erg m ě l zajisté p ra vd u , k d y ž tvr­ dil, ž e „opera je největší vyn á lez lidstva". N ebyl sám , k d o n a to přišel. // D J + JP K // // \f

Zvolte formát: Standardní formát Katalogizační záznam Zkrácený záznam S textovými návěštími S kódy polí MARC