Vzpomínky spisovatele. Začíná londýnským sjezdem ruské soc. dem. strany, při čemž velmi příznivě porovnává L. s ostatními tehd. vůdci social. hnutí. Pokračuje dalšími setkáními v Paříži a na Capri i po r. 1918 v Moskvě. G. podává o L. svědectví jako o člověku čestném, poctivém, prostém a přímém, vždy bojově optimistickém, hrdinském bez vnějšího lesku, prozíravém a moudrém, o člověku silné vůle a velkého sebezapření, který o sebe dbal pramálo, zato se co nejvíce staral o zdraví a poměry druhých lidí. L. uměl dobře prohlédat lidi, hodnotit jejich přednosti a vady. G. vysvětluje, jak došlo k tomu, že se sám krátce po revoluci rozcházel s bolševiky v posuzování schopností a úkolů ruské inteligence v revoluci a jak pak po dohodě s L. usiloval získat k práci vědce-specialisty. Dále připomíná své diskuse s L. o krutosti revol. taktiky, která byla vynucena okolnostmi. Vděčně vzpomíná vlivu L. na vlastní uměleckou tvorbu..