.

0 (hodnocen0 x )

BK

Poezie

1. vyd.

Praha : Československý spisovatel, 1969

140 s. : il., portréty ; 21 cm

Klub přátel poezie. Základní řada ; roč. 9, sv. 2

italština

Přeloženo z italštiny

Průřez básníkovým lyrickým dílem od raných veršů až po básně z exilu, doplněný pasážemi z Božské komedie, dobovými portréty Danta z pera současníků a verši jeho přátel.

000072613

A jemu já: Jsem jeden z těch, kdo píší // Dante neboli Portrét mladého básníka po šesti stech padesáti letech (Jan Vladislav) // KDYKOLI VŠAK VZHLÉDLY A VIDĚLY, PATŘILY NA KRÁSU, JEŽ SESTOUPILA Z NEBE // Jsem spanilé a divukrásné dítě 41 // Autorem byl Dantes Aldigherius (Benvenuto da Imola) 42 // Pocházím z města, které patrona si 27 // Když jsem začínal, umínil jsem si (Dino Compagni) 29 // Jak jsme s pílí zjistili (Qiovanni Villani) 30 // RODIŠTĚM MU BYLA FLORENCIE, UČITELEM VŠAK BOLOŇSKÝ BÁSNÍK, KTERÝ PSAL PRVNÍ O LÁSCE A ŠLECHETNOSTI JAKO JEDNÉ VĚCI; A PRÁVĚ O TOM ZPÍVÁ I KAŽDÝ VERŠ KNIHY, KTEROU OTVÍRÁTE // V šlechetném srdci Láska je a byla (Quido Quinizelli) 36 // Co mne se týká, povím ti jen krátce 37 // KNIHA ZAČÍNÁ; A HNED V PRVNÍCH VERŠÍCH ZVE JEJÍ BÁSNÍK SVÉHO PRVNÍHO PŘÍTELE K VĚČNÉ PLAVBĚ ZA LÁSKOU; ALE PANÍ, O NÍŽ HOVOŘÍ, NENÍ BEATRICE // Kdyby nás, Guido, někdo znenadání 38 // A BEATRICI NEPATŘÍ ANI TYTO SLOKY; OBRACÍ SE K JEDNÉ Z TĚCH, JEŽ MĚLY JAKO ŠTÍT ZAKRÝVAT // JEHO PRAVÝ CIT // Ach, Fialko, jež ses mi objevila 38 // PŘED JINÝMI SE TEN VROUCÍ CIT SKRÝVAT DAL; JEMU SAMÉMU VŠAK NEPŘÁL KLID NIKDE // Štěkání psů a pokřik jejich pánů 39 // A TOUHA JEHO SRDCE BYLA TAKOVÁ, ŽE JÍ NESTAČILY ANI VLASTNÍ OČI // Ledaže by se za trest oslepily // CHYBOVALY STÁLE ZNOVU; JEDNOU BYLY PŘÍČINOU VZDECHŮ PROTO, ŽE NEVIDĚLY, JINDY ZAS PROTO, ŽE VIDĚLY // Spatřil jsem jednou vínek 40 40 // ALE TA KRÁSA PRO OČI ZNAMENALA PRO SRDCE ZKÁZU // Najde se někdy, kdo se nepoleká 43 // A PŘITOM NEZBÝVALO NEŽ SE Jí VZDÁT NA MILOST A NEMILOST // Do vašich rukou, šlechetná má paní 43 // Nelze také pominout podivuhodný sen (Cristoforo Landino) 44 //

ZA JEJÍ PROMĚNLIVOU TVÁŘÍ SE VŠAK TAJILA STÁLE TA, JEJÍŽ SLADKÉ JMÉNO CHUTNALO TAK HOŘCE // Bolestná láska, jež mě celý čas 45 // NEBOŤ LÁSKU K Ní PRONIKALA OD POČÁTKU NEJTRPČÍ PŘEDTUCHA // Zavítal ke mně jednoho dne Žal 46 // Bylo v té době starým zvykem měšťanů (Qianozzo Manetti J 47 // TU PŘEDTUCHU NEMOHLA ZAPLAŠIT ANI PŘÁTELSKÁ SLOVA JEHO PRVNÍHO PŘÍTELE, KTERÝ SE VYDAL NA TU VĚČNOU PLAVBU ZA LÁSKOU ROVNĚŽ A POZNAL JEJÍ KRUTOU SÍLU NA SOBĚ // Kdo je ta paní, k níž zde každý vzhlíží ( Quido Cavalcanti) 48 // I ON ŽASL ZNOVU A ZNOVU — A TAKŘKA TÝMIŽ SLOVY — NAD KRÁSOU, KTEROU JEHO OČI NACHÁZELY V OČÍCH PANÍ // Vy, jež jste do mne vnikla očima (Quido Cavalcanti) 48 // 137A KDYŽ JEDNOHO DNE MUSIL ODEJÍT DO VYHNANSTVÍ, I PRO NĚHO TO BYLO VYHNANSTVÍ DVOJÍ, VYHNANSTVÍ Z DOMOVA A Z LÁSKY // Protože se už sotva někdy vrátím (Quido Cavalcanti ) // Sestoupil z nebe a pak v lidském těle (Michelangelo) // V těch místech knihy mé paměti // KDYŽ PROCITL, NAPSAL O TOM VŠEM SVÝM PŘÁTELŮM; ALE KDO BYLA TA NEJŠLECHETNĚJŠ1 PANÍ, TO NEPROZRADIL // Ve jménu Lásky, jejich pána, zdravím // A ABY ZAKRYL SVŮJ PRAVÝ CIT, PŘEDSTÍRAL LÁSKU K JINÉ ŠLECHETNÉ PANÍ; KDYŽ VŠAK TA KRÁSNA ZÁŠTITA MUSILA PO ČASE ODEJET, SKLÍČILO HO TO VÍC, NEŽLI SE NADAL // Vy, co se cestou Lásky ubíráte // I ZEMŘELA V TÉ DOBĚ JISTÁ MLADÁ DÍVKA, A KDYŽ SI VZPOMNĚL, ŽE JI VÍDAL V BLÍZKOSTI SVÉ NEJŠLECHETNĚJŠÍ, NEUBRÁNIL SE SLZÁM // Slyšte, vy všichni, kteří milujete // A POHLED NA JEHO PANÍ, STOJÍCÍ V PLÁČI NAD // MRTVOU DRUŽKOU, TY SLZY JEŠTĚ ROZHOJNIL // Ty smrti zlá, jež neznáš slitování // STALO SE PAK, ŽE SE MUSIL VYDAT NA CESTY, A TU SE MU ZJEVIL BŮH LÁSKY A VRÁTIL MU SRDCE OD PANÍ, JEŽ BYLA JEHO ZÁŠTITOU, S TÍM, ABY SI NAŠEL JINOU //

Když jsem jel tuhle cestou vprostřed polí // A ON SLOUŽIL TÉTO NOVÉ PANÍ TAK HORLIVĚ, AŽ SE O TOM ZAČALO HOVOŘIT A JEHO NEJŠLECHETNĚJŠÍ PANÍ MU ODEPŘELA SVŮJ POZDRAV; TU POCÍTIL TAKOVOU BOLEST, ŽE PRCHL V PLÁČI PŘED LIDMI DO SAMOTY // A když se pak mé slzy poněkud ztišily 59 // I NAPSAL TEDY BALATU, JAK MU TO PORUČIL JEHO PÁN A VLÁDCE // Má balato, jdi Lásku vyhledat 60 // PŘEPADALO HO VŠAK OD TÉ CHVÍLE TOLIK NEJRŮZNĚJŠÍCH MYŠLENEK, ŽE UŽ NEVĚDĚL, KTEROU CESTOU SE DÁT // Mé myšlenky jsou ted tak rozpolcený 61 // V TAKOVÉM ROZPOLOŽENÍ SE PAK ZNENADÁNÍ SETKAL SE SVOU NEJŠLECHETNĚJŠÍ; A JEHO ZMATEK VZBUDIL SMÍCH NEJEN U JEJÍCH DRUŽEK, ALE I U NÍ // Smějete se mé tváři s ostatními 61 // 49 // ALE TOUHA VIDĚT JI BYLA SILNĚJŠÍ NEŽ VŠECHEN POSMĚCH // 52 Když vás chci uvidět, můj krásný skvoste 62 // NEBOŤ POHLED NA NI MU VRACEL SÍLU ŽÍT,I KDYŽ MU JI VZÁPĚTÍ ZAS BRAL // Kolikrát jenom v duchu přemítám 62 // PO NAPSÁNÍ TĚCHTO VERŠŮ SE DOMNÍVAL, ŽE UŽ // BUDE MLČET, PROTOŽE TOHO O SOBĚ ŘEKL DOST. // PAK SE MU VŠAK NASKYTL NÁMĚT, KTERÝ BYL TAK VZNEŠENÝ, ŽE SE JÍM NEMOHL NEZABÝVAT // Protože mnoho lidí pochopilo 63 // JEDNOHO DNE VŠAK CESTOU KOLEM JASNÉ ŘEKY ZAČALA JEHO ÚSTA HOVOŘIT TAKŘKA SAMA 56 OD SEBE // Mé pani, vy, jež lásce rozumíte 64 // A KDYŽ SE HO POTOM JEDEN Z JEHO PŘÁTEL ZEPTAL, CO JE TO LÁSKA, ODPOVĚDĚL SLOVY SVÉHO UČITELE // Láska a srdce v prsou šlechetného 65 // ZÁROVEŇ VŠAK ZATOUŽIL NAPSAT K CHVÁLE SVÉ NEJŠLECHETNĚJŠÍ NĚCO O TOM, JAK SVÝM PŮSOBENÍM PROBOUZÍ V KAŽDÉM LÁSKU // Lásku má ve svých očích moje paní 66 // V TU DOBU SE STALO, ŽE ODEŠEL NA VĚČNOST OTEC NEJŠLECHETNĚJŠÍ PANÍ BEATRICE; I PTAL SE V ZÁRMUTKU ŽEN, KTERÉ ŠLY Z DOMU SMUTKU // Vy, které jdete odevzdaně kolem 66 //

A TRUCHLÍCÍ ŽENY ODPOVĚDĚLY // Ty že jsi ten, co mluvil tolikrát 67 // V NEMOCI, JEŽ HO BRZY NATO ZCHVÁTILA, JEJ MUČILY MYŠLENKY O POMÍJEJÍCNOSTI VŠEHO ŽIVÉHO; A TU MĚL VIDĚNÍ, JEŽ SE MĚLO, ŽEL, CO NEJDŘÍV NAPLNIT // Když ta tak mladičká a krásná paní 67 // PŘES VŠECHNY BOLESTNÉ PŘEDTUCHY MU VŠAK // LÁSKA PŘINÁŠELA BLAHO, KDYKOLI ZAVÍTALA PROVÁZENA PANÍ VANNOU, KTEROU VZÝVAL JEHO PRVNÍ PŘÍTEL, A PANÍ BICE, KTEROU UCTÍVAL ON // Cítil jsem, jak se náhle budí ve mně 69 // 138NEBOŤ JEJÍ PRÍCHOD A JEJÍ POZDRAV PŘIPADAL VŠEM JAKO DIV ZE SAMÉHO NEBE // Tak šlechetná, tak ctnostná vždy má paní 70 // A JEJÍ KRÁSA KRÁŠLILA NEJEN JI, ALE I KAŽDÉHO, KDO KRÁČEL PO JEJÍM BOKU // Kdo vidí jít mou paní vprostřed jiných 70 // KDYŽ VŠAK CHTĚL NAPSAT K JEJÍ OSLAVĚ VELKOU KANCÓNU, PŘERVALA JI PO PRVNÍ SLOCE NELÍTOSTNÁ SMRT // Takový čas mě Láska svírala 71 // ZEMŘELA JEHO NEJŠLECHETNĚJŠÍ PANÍ; A TAK MÍSTO O RADOSTI A SLÁVĚ PSAL O NESMÍRNÉM HOŘI // Mé oči, hořem srdce zkormoucené 71 // A KDYŽ НО V TÉ DOBĚ JEDEN Z PŘÁTEL POPROSIL O VERŠE NA JISTOU PANÍ, JEŽ PRÁVĚ ZEMŘELA, POZNAL, ŽE JDE O JEHO NEJŠLECHETNĚJŠÍ, A NAPSAL ZA NĚHO I ZA SEBE // Pojdte a poslyšte ty moje vzdechy 73 // ALE TA SLOVA, BYŤ SEBEUPŘÍMNÉJŠÍ, SE MU ZDÁLA MÁLO; I PŘIPOJIL K NIM JEŠTĚ DVĚ.SLOKY KANCÓNY // Kdykoli, žel, mi něco připomene 73 // V DEN PRVNÍHO VÝROČÍ JEJÍ SMRTI KRESLIL VE VZPOMÍNKÁCH NA NI ANDĚLA; A KDYŽ HO PŘI TOM PŘEKVAPILI LIDÉ, POVĚDĚL JIM, PROČ BYL TAK ZABRÁN DO MYŠLENEK, A NAPSAL SONET, KTERÝ MĚL DVA ZAČÁTKY // V myšlenkách se mi znovu objevila 74 // V TU DOBU SE PAK STALO, ŽE SI JEHO HOŘE POVŠIMLA JISTÁ ŠLECHETNÁ PANÍ, JEJÍŽ KRÁSNÁ TVÁŘ BYLA PLNÁ SOUCITU // Mé oči viděly, co slitování 75 //

A TENTO SOUCIT MU PŘIPOMÍNAL VŽDY ZNOVU JEHO NEJŠLECHETNĚJŠÍ BEATRICI; A TAK SE NEMOHL UBRÁNIT, ABY JI VŽDY ZNOVU NEVYHLEDÁVAL // Dosud jsem nikdy neviděl tvář paní 75 // A JEHO OČI ZAČALY V TOM NACHÁZET TAKOVÉ ZALÍBENÍ, AŽ JE SRDCE OBVINILO ZE ZRADY // Ty proudy slz, v nichž jste se utápěly 76 // ALE ANI SAMO SRDCE NAKONEC NEODOLALO MYŠLENKÁM NA LÁSKU, JEŽ JE CO CHVÍLI NAVŠTĚVOVALY // Chodívá ke mně návštěvou co chvíle 76 // TEPRVE MOCNÁ VIDINA OSLAVENÉ PANÍ BEATRICE UČINILA TĚMTO MYŠLENKÁM KONEC // Proti tomuto protivníku rozumu 77 // A TAK SE STALO, ŽE SE PLÁČ, UŽ DÁVNO UTIŠENÝ, OZVAL POZNOVU A ODPLAVIL TY MARNÉ TOUHY NADOBRO // Běda, z těch dum, jež v sobě srdce skrývá OD TÉTO CHVÍLE HOVOŘIL KAŽDÝ JEHO VERŠ // JEN O Ní; A JEHO SLOVA BYLA TAK VÝMLUVNÁ, ŽE BY NAD Ní ZAPLAKALI I POUTNÍCI ZE SEBEVĚTŠÍ DÁLKY // Poutníci, kteří jdete zamyšlení // A KDYŽ HO V TÉ DOBĚ POŽÁDALY DVĚ ŠLECHETNÉ PANÍ O TYTO VERŠE, POSLAL JIM JE A PŘIPOJIL K NIM BÁSEŇ O POUTI ZA NOVÝM POZNÁNÍM, K NĚMUŽ MU OTEVŘELA V HOŘI CESTU LÁSKA // Až za nejvyšší sféru všehomíra // A ZDE PAK KONČÍ TO, CO BYLO PSÁNO V KNIZE JEHO PAMĚTI POD ZÁHLAVÍM NOVÝ ŽIVOT // Zanedlouho po tomto sonetu // Říci ho cele, na to chybí síla f MichelangeloJ // Čas nějaký ho drželo mé líce // PO SMRTI NEJŠLECHETNĚJŠÍ PANÍ BEATRICE NAŠEL ÚTĚCHU VE FILOSOFII; TO BYLA TA SOUCITNÁ PANÍ, O NÍŽ UŽ MLUVIL DŘÍVE // Když jsem tedy ztratil první potěšení své duše 86 // ALE NEJEN STUDIU SE ODDÁVAL V TÉ DOBĚ, JAK SVĚDČÍ JEHO PÚTKA S PŘÍTELEM FORESEM DONATIM // Kdo slyšel ženu Bicci Foreseho 88 // FORESE NEBYL Z TĚCH, CO ZŮSTÁVAJÍ DLUŽNI ODPOVĚĎ; NA PŘEDHŮZKU O ŽENĚ A CHUDOBĚ ODPOVĚDĚL VÝČITKOU O OTCI A LICHVĚ, ROZUMÍME-LI MU DOBŘE //

Tuhle jsem v noci dostal hrozný kašel (Forese Donati ) 88 // NÁŠ BÁSNÍK VŠAK JISTĚ VĚDĚL, KAM FORESE MÍŘÍ, A OPLATIL ÚTOK DALŠÍM ÚTOKEM; VYČETL, BICCIMU JEHO OBŽERSTVÍ, ZA NĚŽ HO POZDĚJI VSADÍ DO OČISTCE // Gordický uzel zadrhnou ti spíš 89 // V OČISTCI BUDOU OBA MUŽI ROZMLOUVAT PŘÁTELSKY; TENTOKRÁT VŠAK BICCI PŘEBIL VÝČITKY Z OBŽERSTVÍ OBVINĚNÍM Z PŘÍŽIVNICTVÍ // Než začneš říkat, co je ten či ten (Forese Donati) 89 // 139CO BYLO V PŘEDCHOZÍCH REPLIKÁCH POUZE NAZNAČENO, BYLO V TÉTO UŽ ŘEČENO PŘÍMO: BICCI JE PODLE NAŠEHO BÁSNÍKA LUPIČ JAKO CELÝ JEHO ROD // Bicci, ty synu ani nevím koho 90 // A NÁŠ BÁSNÍK JE ZAS PODLE BICCIHO ZBABĚLEC, KTERÝ NEPOMSTIL ANI VLASTNÍHO OTCE // To já zas vím, že jsi syn Alighierův (Forese Donati ) 90 // Když poobědval, vyšel Dante z domu (Franco Sacchetti ) 92 // TENCÓNA S FORESEM DONATIM PATŘILA OVŠEM SPÍŠ DO SVĚTA, JEJŽ VE SVÝCH VERŠÍCH KRESLIL SIEŇ AN CECCO ANGIOLIERI // Kdybych byl oheň, zapálil bych svět (Cecco AngioHeri ) 92 // HOVOŘIL V NICH O KRČMÁCH, KOSTKÁCH, ŽENÁCH A PŘEDEVŠÍM O PENĚZÍCH, KTERÝCH NEMĚL NIKDY DOST // Nejlepší příbuzní, jen mít je vždy (Cecco Angiolieri ) 93 // A NA KÁRAVÉ VERŠE SVÉHO FLORENTSKÉHO PŘÍTELE, KTERÉ SE NEZACHOVALY, ODPOVĚDĚL JEŠTĚ ŘÍZNĚJI NEŽ FORESE DONATI // Jsem-li já, Dante, žvanil, jak jsi řek (Cecco Angiolieri ) 93 // Právě tolik důvtipu a rozvahy (Cristoforo Landino) 94 // Jak z Athén musel Hippolyt, kde žíti 101 // KDYŽ HO PAK STIHLA NEJKRUTĚJŠÍ RÁNA JEHO ŽIVOTA A BYL VYHNÁN ZE SVÉHO RODIŠTĚ, PŘIPADAL SI DLOUHO JAKO LOĎ BEZ PLACHET A KORMIDLA // Ach, kéž se zlíbilo 101 // ANI ÚTRAPY VYHNANSTVÍ HO VŠAK NEZAŠTÍTILY PŘED ÚTOKY LÁSKY; ALE KDO BYLA TA PANÍ NELÍTOSTNÁ JAKO KÁMEN, O TOM NELZE ŘÍCI NIC URČITĚJŠÍHO //

Přišel jsem v kruhu nebeském v ta místa 102 // VŠECHNO, CO O Ní VÍME, VÍME JEN Z JEHO VERŠŮ, JEŽ JISTĚ NEBYLY JEN POUHÝM CVIČENÍM // Už zase nastal, žel, čas dlouhých stínů 104 // PŘES VŠECHNU UMNOST V NICH HOVOŘIL PŘÍLIŠ ŽIVÝ CIT; I ON MOŽNÁ PATŘIL K POBLOUDĚNÍ, JEŽ MU POZDĚJI BUDE V OČISTCI VYTÝKAT OSLAVENÁ BEATRICE // Lásko, vždyč vidíš, že ta krásná paní 105 // Ale já, jehož vlastí je svět 106 // VE STRASTECH VYHNANSTVÍ MU BYLO ÚTĚCHOU ROZMLOUVAT V BÁSNICKÝCH LISTECH S PŘÍTELEM CÍNEM DA PISTOIA; I TEN OSTATNĚ OKUSIL NA ČAS TRPKÝ CHLÉB EXILU // Poněvadž nemám s kým si pohovořit 107 // A KDYŽ SE JEDNOU CINO DOTÁZAL, ZDA JE MOŽNÁ NOVÁ LÁSKA, DOHASNE-LI STARÁ, PŘIPOMNĚL SI ZNOVU SVÉ PRVNÍ SETKÁNÍ S TÍMTO MOCNÝM BOŽSTVEM I VŠECHNA POZDĚJŠÍ Protože jsem byl s Láskou bez ustání 107 // Byl náš Básník prostřední postavy (Qiovanni Boccaccio) 108 // SRDCE JEHO PŘÍTELE MU VŠAK PŘIPADALO NĚKDY AŽ PŘÍLIŠ VZNĚTLIVÉ, ABY MOHL BÝT JEHO CIT DOST HLUBOKÝ // Myslel jsem si, že jsem už zanechal 108 // MEZI VERŠI, JEŽ MU CINO POSÍLAL, BYLA ŘADA TAKOVÝCH, ŽE JE MOHL NAPSAT SÁM; PROTO SE MU TAKÉ NĚKTERÉ Z NICH PŘIPISOVALY // Ta paní, pro niž chodím zadumaný (Cino da Pistoia — Dante) 109 // NEBYLI SI V TOM PŘÍLIŠ JISTI PÍSAŘI STARÝCH KODEXŮ A NEMAJÍ V TOM O MNOHO VÍC JISTOTY ANI TI, KTEŘÍ JE OTVÍRAJÍ DNES // Proklínám den, kdy jsem zřel ponejprve (Cino da Pistoia—Dante) 109 // ALE I VERŠE, JEŽ PSAL ZCELA JISTÉ SÁM CINO, BY SE DALY MNOHDY BEZ NESNÁZÍ VŘADIT MEZI JEHO // Kdybyste slyšela ten žalný hlas (Cino da Pistoia) 110 //

PŘÍTELI CINOVI MĚL ZA ZLÉ, JAK SNADNO VZPLANE; ALE ANI ON SÁM SE NEDOVEDL UBRÁNIT PLAMENŮM, JAKKOLI UŽ MĚL ZA TO, ŽE JEHO KORÁB MÍŘÍ ZCELA JINAM // Krátce sotva jsem opustil práh knížecího dvora 111 // K DOPISU SVÉMU PŘÍZNIVCI PŘILOŽIL KANCÓNU, V NÍŽ TO VZPLANUTÍ LÍČÍ DOPODROBNA // Mám-li si tedy, Lásko, naříkat 112 // VÍC NEŽ CO JINÉHO JEJ VŠAK VE VYHNANSTVÍ POUTALA PEVNÁ VÍRA VE SVOU PRAVDU, ČEST A CENU VLASTNÍHO DÍLA Z Vašeho listu 113 // Bude-li kdy, že posvátné ty slohy 115 // 140A ZA PRAVDU MU DALY I TY TRI PANÍ, JEŽ PŘIŠLY NAVŠTÍVIT JEHO SRDCE; I ONY BYLY VYHNÁNY LIDMI, TŘEBAŽE TA PRVNÍ Z NICH, MATKA DVOU OSTATNÍCH, BYLA SAMA SPRAVEDLNOST; A PROTO BYLO VYHNANSTVÍ PRO NĚHO CTÍ AŽ DO SMRTI // Tři paní přišly navštívit mé srdce 115 // Řečeného roku 1321 zemřel (Giovanni Villani) 117 // Jsem Dante Alighieri, temná Pallas (Qiovanni Boccaccio) 122 // Ó vy, kteřížto ve své bárce malé 123 // Dante — život, dílo, doba 125 // Poznámka k překladu 131 // Bibliografická poznámka 133 // Seznam vyobrazení 135 // Úryvky z Božské komedie jsou uvedeny v překladu O. F. Bablera, kancóna Přišel jsem v kruhu nebeském v ta místa v překladu E. Frynty a dopis Z vašeho listu, který jsem přijal v překladu J. Pokorného.

(OCoLC)85222380

cnb000132196