Poetická próza vypráví na pozadí společných osudů několika jezdců - přátel různých národnosti z bojů proti Turkům v 17. stol. příběh o lásce a smrti autorova někdejšího předka. Václav Renč v doslovu přítomného vydánícharakterizuje báseň jako baladickou rapsodii v miniatuře, která přitahuje překladatele svou temnosvitnou uhrančivostí, spoutanou řádem a ztlumenou steskem, a o překladu Radovana Lukavského, herce a básníka slova mluveného,říká, že Lukavský přeložil Rilka ne na papír, ale do znějících úst a přitom se vší péčí slovesného překladatele, postihujícího co nejširší spektrum textu, jeho mnohovýznamnost.