.

0 (hodnocen0 x )

(0.5) Půjčeno:1x 

BK

1. vyd.

Praha : Mladá fronta, 1976

237 s.

Prameny ; sv. 18

ABC marxismu-leninismu

polština

Populárně vědecká knížka srozumitelným způsobem objasňuje předmět, třídění, historii a terminologii praxeologie, zkoumající záměrnou činnost člověka z hlediska její účinnosti. Autor upozorňuje na zlomky praxeologie v dílech filozofů, seznamuje s pokusy vytvořit systém ze zásady dovedného jednání těsně spjatého s pracovní produktivitou, ukazuje vztah praxeologie a vědy o řízení, metody účinného jednání aj.

000081241

Rekat.

OBSAH // // I/NENÍ ČINNOST JAKO ČINNOST /7/ // (Předmět praxeologie. Druhy účelného jednání. Zábava a nárazové jednání. Práce a tvorba. Boj v praxeologickém smyslu. Teorie účinnosti pro denní potřebu.) // II/ „CHYTRÉMU NAPOVĚZ“ // ,18/ // (Těžíme ze životní zkušenosti lidu. Umět si poradit. Bližší a vzdálené cíle. Uvážit a provést. Prozíravost. Cesty ? cíli. Nezamýšlené výsledky. Potíže s materiálem. Ne holýma rukama. Rozdělení funkcí v kolektivu. Uzlový článek. Získat si a udržet možnost jednání. Lest.) // 236/ // III/ TAK PSALI VELCÍ MYSLITELÉ /31/ // (Rozptýlené zlomky praxeologie. V Platónových dialozích. V Aristotelové Etice. V Hovorech ? sobě Marka Aurelia. V dílech Franci-se Bacona. Čtyři Descartova pravidla. Bojující člověk Thomase Hobbese. V pedagogických plánech J. Á. Komenského. Na okraji úvah Johna Locka. Humeovy poznámky o jednání. Comtova pozitivní tvrzení. V logice a ekonomii J. St. Milla. Spencerovy praxeolo-gické soudy.) // IV/ PODLE SOUDU VÝZNAMNÝCH LIDÍ /52/ // (Mnohokrát o jednom. Machiavelliho Vladař. Rabelaisovo vyprávění. Montaignovy Eseje. Sentence Leonarda da Vinci. La Rochefoucauldovy Maximy. Dobročinná filozofie krále Stanislawa Leszczyňského. Vauvenarguesovy poznámky a myšlenky. Cham-fortovy postřehy. Z hlediska Fridricha Velikého. Zkušenosti generála Clausewitze. Machologie E. Laskera.) // V/ UČITELKA ŽIVOTA /70/ // (Dějiny z hlediska praxeologického.

Dělení protivníkových sil. Princip kunktátorů. „Kdo dřív přijde, ten dřív mele.“ Činy nevypočitatelných lidí. Zaujímat strategické body. Pohrůžka. Paradoxy vývoje techniky. Vzrůst vybavení člověka.) // VI/ TO SE MUSÍ ZORGANIZOVAT /82/ // (Vznik vědecké organizace práce. Inšpirátori organizátorů průmyslu. Zásady taylorismu. Pět zásad dobře organizované práce. Zákony Adamieckého. Fayolova doporučení. Emersonovy úvahy. // E. Hauswald — první učitel vědecké organizace. Teoretické teze // F. B. Gilbretha. Praxeologické výrobní zásady F. von Gottla--Ottlilienfelda. Lenin o taylorismu. Věda o organizaci a řízení.) // VII/ GRAMATIKA ČINU /104/ // (Praxeologie a věda o organizaci a řízení. Praxeologické úvahy Boleslawa Pruse. Leninovy zásady. Plechanov o lidském jednání. Malinovského tektologie. Hosteletova metodologie praktických dovedností. Twardowski o činnostech a výtvorech. První koncepce praxeologie. Nazvěme to praxeologií. Praxeologie — věda ve stadiu vzniku.) // VIII/ NEKONEČNÝ ŘETĚZ PŘÍČIN // /126/ // (Teorie obecnější než praxeologie. Obecná teorie jednání. Obecná teorie událostí. Příčinná souvislost. Člověk jako příčina. Původce v objektivním a subjektivním smyslu. Předvídání budoucnosti. Odstupňování možností, jak jednat. Vnucená situace. Kritická situace. Nedá se nic dělat.) // /237 // IX/ CESTOU K CÍLI /139/ // (Motivy a podněty. Cíl jednání.

Nezamýšlené účinky. Sisyfova práce. Vytrvalé úsilí o dosažení cíle. Postoj praktického realisty.) // X/ CO UDĚLAL PŮVODCE // /149/ // (Praxeologické termíny. Smysl terminologických úvah. Druhy prostých činů. Individuální činy složité. Součinnost mezi lidmi. Způsob jednání. Pokusy o řešení zdánlivě těžkých problémů.) // XI/ DOBRÁ PŘÍPRAVA - PŮL PRÁCE // /161/ // (Jednání si předem promysleme. Čím začít? Plánování. Vlastnosti dobrého plánu. Úloha vědy v přípravných jednáních. Stavění hypotéz a jejich ověřování. Metoda pokusů a chyb. Generální zkouška. Uskutečnění nepřímých cílů.) // XII/ S MENŠÍ NÁMAHOU /175/ // (V té „lenosti“ je metoda. Stavět před hotová fakta. Předvídat a předcházet. Upustit od toho, co je zbytečné. Zaujmout výsadní postavení. Usnadnit práci. Náhradní činnosti.) // XIII/ SPOLEČNÝMI SILAMI /186/ // (Koordinace kolektivního jednání. Organizace a organizování. Zlepšování výsledkem kontroly. Vzrůst kolektivu a efekt. Moderní metody rozhodování. Vedoucí a mozkový trust.) // XIV/ CO ZNAMENÁ „DOBŘE“ /200/ // (Myslet na cíl. Když jsou výsledky. Přesná a pečlivá práce. Produktivita a úspornost. Kdy nešetříme? Mistrovská práce. Jednat směle. Zkušenost a rutina. Chyby, kterými se vždycky neučíme. Zlepšovat = brát rozum do hrsti. Postoj člověka činu.) // XV/ MÍSTO PRAXEOLOGIE /215/ // (Mezi třemi obecnými teoriemi.

Ve filozofických disciplínách. Logika činu. Praxeologická odvětví matematiky. Umění objevů čili heuristika. Obecná teorie organizace. Praxeologie a speciální vědy. Psychologie lidí a zvířat. Sociální psychologie, sociologie a sociotechnika. Věda o práci. Sociální ekonomie. Kybernetika a vědy od ní odvozené.) // DOSLOV /234/

(OCoLC)85245912

cnb000146236