.

0 (hodnocen0 x )

(2) Půjčeno:2x 

BK

1. vyd.

Praha : Academia, 1988

293 s. : obr., fot., schémata ; 27 cm

angličtina

Anglicko-čes. a česko-angl. terminologický slovníček

Obsahuje bibliografii a věcný rejstřík

000092716

Předmluva k českému vydání 13 Poznámka překladatelů k českému vydání 15 Seznam méně obvyklých zkratek 16 Úvod 17 // 1. Úloha genů v buňkách 19 // Stavebními kameny veškerého života jsou buňky 20 // Buňky jsou továrny nepatrných rozměrů, které syntetizují současně několik tisíc rozličných molekul 20 // Molekuly v buňce lze dělit na malé molekuly a makromolekuly 20 Speciální buněčné katalyzátory, nazývané enzymy, určují chemické reakce, k nimž dochází v buňkách 21 // Sled aminokyselin v polypeptidovém řetězci daného proteinu je unikátní 21 // Pro funkčnost enzymu je nezbytné přesné svinutí jeho polypeptidového řetězce 22 // Aktivace molekul na makroergické formy zvyšuje jejich chemickou reaktivitu 23 // Buněčný metabolismus můžeme znázornit pomocí metabolických map 23 // Enzymy nemohou určovat pořadí aminokyselin v polypeptidovém řetězci 24 // Mendelovy pokusy s křížením hrachu poprvé odhalily existenci genetických determinant (genů) jako samostatných jednotek 24 // Chromozómy jsou buněční nositelé dědičnosti 25 // Hypotéza jeden gen - jeden protein 27 // 2. DNA je primárním genetickým materiálem 30 // DNA je uložena v chromozómech 30 // Buňky obsahují DNA i RNA 30 // Objev biologického testu genetických molekul 31 // 6 // Obsah // Viry jsou sbalené genetické elementy, které se stěhují z buňky do buňky 33 // Molekuly komplementárního rozměru a tvaru se navzájem přitahují 33 // Určení průměru DNA 35 // Nukleotidy DNA a RNA jsou navzájem spojeny pravidelnými fosfodiesterovými vazbami 5’—>3’ 35 // DNA různých organismů se značně liší množstvím jednotlivých bází 36 // DNA má velmi pravidelný tvar 36 // Základní jednotka DNA se skládá ze dvou navzájem svinutých polynukleotidových řetězců (dvoušroubovice) 37 //

Dvoušroubovice je držena pohromadě vodíkovými můstky mezi páry bází 37 // Komplementární povaha DNA umožňuje autoreplikaci 38 // Důkaz oddělování vláken při replikaci DNA 39 // Molekuly DNA lze denaturovat i renaturovat 40 // Páry bází G-C se od sebe oddělují méně snadno než páry A-T 41 // Palindromy podporují tvorbu vodíkových můstků v rámci jednoho vlákna 41 // 5-Methylcytosin může v DNA nahrazovat cytosin 42 // Chromozómy obsahují po jedné molekule DNA 42 // Viry jsou zdrojem homogenních molekul DNA 43 // DNA fága X se může začlenit na specifické místo v chromozómu E. coli 43 // Abnormální transdukující fágy poskytují unikátní segmenty bakteriálních chromozómů 44 // Plazmidy jsou autonomně se replikující minichromozómy 45 Cirkulární DNA může vytvářet nadšroubovici 46 // Většina dvoušroubovic je pravotočivá, avšak za zvláštních podmínek vedou určité nukleotidové sekvence ke tvorbě šroubovic levotočivých 47 // 3. Rozluštění genetického kódu 51 // Náhrada aminokyseliny za jinou v mutované molekule hemoglobinu 51 // Vývoj genetiky na úrovni jemných struktur 51 // Gen a jeho polypeptidové produkty jsou kolineární 52 // RNA přenáší informaci z DNA do míst proteosyntézy v cytoplazmě 53 // Jak se řadí aminokyseliny na templátech RNA? 53 // Úloha enzymů a templátů při syntéze nukleových kyselin a proteinů 54 // Proteiny jsou syntetizovány od N-konce k C-konci 55 // Proteosyntézy se účastní tři formy RNA 55 // Genetický důkaz, že kodony obsahují tři báze 56 // Řetězce RNA jsou syntetizovány i překládány ve směru od 5’- ke 3’-konci 57// K určení kodonů je použito syntetických mRNA 57 // Genetický kód byl plně rozluštěn v červnu roku 1966 58 // „Kolísání“ často dovoluje jednomu druhu tRNA rozeznávat více kodonů 58 //

Do jaké míry je genetický kód univerzální? 59 // Geny průměrné velikosti obsahují nejméně 1 200 párů bází 59 // Supresorové tRNA působí chybné čtení genetického kódu 59 // Signály pro zahájení a zastavení syntézy specifických molekul RNA jsou zakódovány v sekvencích DNA 61 // Pro translaci in vitro exogenně dodaných mRNA jsou vyvíjeny stále účinnější systémy 62 // 4. Genetické elementy řídící expresi genů 66 // Represory řídí syntézu induktivních enzymů 66 // Bakteriální geny s navzájem souvisejícími funkcemi jsou organizovány do opero-nů 67 // Promotory jsou signály pro start syntézy RNA 68 Konstitutivní syntéza molekul represorů 69 // Izolace a identifikace represorů 69 Pozitivní regulace transkripce genů 69 Atenuace (zeslabení) 70 // Translační regulace 71 // Počáteční obtíže při studiu genové regulace u vyšších rostlin a živočichů 73 // Purifikace žabích genů pro ribozomální RNA 73 // Eukaryontní mRNA mají čepičky a koncové sekvence 75 // Tři druhy RNA-polymerasy u eukaryontů 75 // Eukaryontní DNA je organizována do nukleozómů 75 Živočišné viry slouží jako modelové systémy exprese genů v buňkách vyšších organismů 75 // Nádorové RNA-viry se replikují pomocí dvouvláknové DNA jako meziproduktu 76 // 5. Metody přípravy rekombinovaných molekul DNA 79 // Vývoj metod sekvenční analýzy nukleových kyselin 79 // Restrikční enzymy štěpí DNA specificky v závislosti na sekvenci 80 // Restrikční mapy jsou velmi specifické 81 // Restrikční fragmenty jsou základem nových, účinných metod sekvenování DNA 82 // Oligonukleotidy je možno syntetizovat chemicky 85 // EcoK\\ poskytuje fragmenty s kohezními (lepivými) konci 86 // Replikace DNA se účastní mnoho enzymů 87 // K zarovnaným koncům lze pomocí enzymů připojit kohézní konce 88 //

Vektory pro klonování cizorodých genů jsou malé plazmidy 89 // DNA vyšších organismů se stává přístupnou molekulární analýze 90 // Odezva vědců na nebezpečí neomezeného klonování genů 90 // Na konferenci v Asilomaru jsou navrženy předpisy pro práci s rekombinantní DNA 91 // 6. Izolace klonovaných genů 94 // Vývoj „bezpečných“ baktérií a plazmidových vektorů 94 // Proč používat plazmidů nesoucích rezistenci k antibiotikům? 95 // Sondy pro klonované geny 96 // Syntéza a klonování cDNA 96 // Identifikace specifických klonů cDNA 98 // Fragmenty genomu lze klonovat v bakteriofágu X 99 // Kosmidy dovolují klonovat větší úseky cizí DNA 101 // k analýze dlouhých úseků eukaryontní DNA se využívá metody postupného mapování chromozómu 104 // Klonováním DNA ve fágu M13 se urychlí Sangerovo sekvenování 105 Southernúv a northernový přenos 105 // Vývoj metod pro klonování genů, které kódují méně četné proteiny 107 // Testování genových knihoven oligonukleotidovými sondami 108 // Počítače porovnávají typy cDNA 109 // k izolaci specifických eukaryontních cDNA lze použít expresivních vektorů 110 // Imunologické testování produktů expresivních vektorů 111 // 7. Neočekávaná složitost eukaryontních genů 115 // Objev rozštěpených genů 115 // Na hranicích mezi exony a introny jsou specifické sekvence bází 116 // Objev autonomního sestřihu 118 // Úplná sekvence prvních savčích genů 119 // Otevřené čtecí rámce v DNA vyznačují oblasti kódující proteiny 120 // Vedoucí sekvence na NH2-koncích vylučovaných proteinů 120 // Introny někdy vyznačují funkční oblasti proteinů 121 // Alternativními dráhami sestřihu vznikají z jediného genu různé mRNA 121 // Na 5’- a ?’-koncích genů jsou regulační oblasti 122 //

Některé shluky genových rodin jsou možná evolučními relikty 123 // Rodiny genů se mohou rozšířit reverzní transkripcí molekul mRNA 124 // Eukaryontní DNA obsahuje rozptýlené repetitivní sekvence 124 // Z polypeptidových prekurzorů vznikají bílkovinné hormony 125 // 8. Mutageneze in vitro 130 // Delece 130 // Inzerce 132 // Záměny bází: deaminace cytosinu 133 // Záměny bází: inkorporace nukleotidových analogů 135 // Záměny bází: chybná inkorporace nukleotidů 136 // Mutanty lze získat pomocí oligonukleotidů s definovanými sekvencemi 136 // 9. Tvorba genů protilátek přestavbou segmentů zárodečné DNA 141 // Stanovení základní struktury molekul protilátek 141 Segmenty V a C jsou kódovány různými geny 142 // Použití sond mRNA pro důkaz spojení genů pro V a C 142 // Izolace funkčních genů pro protilátky z myelomových buněk 143 // Zárodečné buňky jsou zdrojem nespojených genů V a C 144 // Mnohonásobné segmenty J (spojovací) jsou připojeny ke genomovým segmentům C (konstantním) 144 // Aminokyseliny těžkého řetězce jsou kódovány třemi nesouvisejícími oblastmi DNA 145 // Odstranění DNA umožňuje připojit gen V,, ke dvěma různým genům CH 145 // Alternativní sestřih umožňuje jednotlivým buňkám vytvářet těžké řetězce tříd p i 5 se stejnými segmenty VH 146 // Somatické mutace jsou zdrojem další rozmanitosti imunoglobulinů 146 // Určení genů kódujících proteiny hlavního histokompatibilitního komplexu (MHC) pomocí klonování genů 147 // 10. Nádorové viry 152 // Klonování integrovaných forem nádorových DNA-virů 153 // Nádorové proteiny viru SV40 a polyomaviru 153 // Strukturní proteiny obalující chromatin viru SV40 a polyomaviru jsou kódovány překrývajícími se geny 154 //

Odlišné regulační signály iniciují syntézu časné a pozdní mRNA u viru SV40 a polyomaviru 155 // Počátek replikace DNA viru SV40 a polyomaviru je v oblasti dlouhé přibližně 100 párů bází 156 // Složitá organizace nádorových RNA-virů (retrovirů) 157 Vysoce onkogenní retroviry obsahují specifické onkogenní sekvence 158 // Proviry si zachovávají stejné uspořádání genů jako genomy RNA-virů 158 // Promotor syntézy RNA je umístěn v LTR 159 // Onkogeny retrovirů obvykle kóduji proteinkinasy 159 Normální buněčné geny jsou předchůdci retrovirových onkogenů 160 Je onkogeneze vyvolaná retroviry způsobena zvýšenou nebo chybnou expresí buněčných genů? 161 // Indukce rakoviny slabě onkogenními retroviry 161 // Obecná teorie indukce rakoviny 162 // 11. Pohyblivé geny 165 // Přeskok transpozónu představuje vznik nového dceřiného transpozónu 166 // Pohyblivé genetické elementy jsou pravděpodobně obecnou vlastností všech organismů 167 // Použití pohyblivých elementů v genovém inženýrství embryí drozofily 168 // Izolace transponovatelného elementu ? z kukuřice 169 // Vyvinuly se genomy nádorových RNA-virů z pohyblivých genetických elementů? 170 // Existují dvě odlišné skupiny transpozónů? 170 // Změny pohlaví kvasinek způsobené přemístěním genu: kazetový model 171 // Přepínání genů vyvolává změny antigénu trypanozóm 172 // Změny antigenů u Neisseria gonorrhoeae pomocí přeskupování genu 174 // 12. Řízené včleňování DNA do buněk kvasinek 177 // Sféroplasty kvasinek přijímají zvenčí dodanou DNA 178 // Exprese kvasinkových genů v E. coli 178 Kyvadlové vektory 178 // Rovněž kvasinky obsahují plazmidy 179 // Zvýšení účinnosti transformace dodáním replikačních počátků 179 // Stabilizace kvasinkových plazmidů pomocí centromérové DNA kvasinek 180 //

Vlásenky na koncích (telomerách) chromozómů kvasinek 181 // Řízená integrace klonované DNA do chromozómu kvasinek 184 // Vyprošťovací vektory 184 // Organizace genu 185 // Regulace genové exprese u kvasinek 186 // 13. Genetické inženýrství rostlin pomocí plazmidů rostlinných tumorů 190 // Klasické metody šlechtění rostlin 190 // Rostlinné buňky v kultuře in vitro 190 // Regenerace celých rostlin z rostlinných buněčných kultur 192 // Rostlinné protoplasty mohou regenerovat v celé rostliny 192 // Příprava hybridních rostlin pomocí fúze protoplastů 192 // Genetické inženýrství rostlin 193 // Rostlinné tumory 194 // Tumor indukující (Ti) plazmidy 194 // Mutanty Ti-plazmidu 195 // Integrace T-DNA do rostlinného chromozómu 195 Je T-DNA transpozón? 195 // Mendelovská dědičnost T-DNA 196 // DNA Ti-plazmidu může být použita jako vektor 196 // Transformace rostlinných buněk a protoplastů 197 // Mobilizace T-DNA pomocí segmentu vir v Ti-plazmidu 198 // Oslabené vektory T-DNA umožní regeneraci celých rostlin z jednotlivých buněk 198 // Inzerce T-DNA lze využít k izolaci rostlinných genů 198 // Praktická aplikace rostlinného inženýrství za použití Ti-plazmidu 199 // 14. Přenos genů do savčích buněk 203 // Ca2+ stimuluje příjem DNA buňkami obratlovců 203 // Thymidinkinasa (tk) jako prototyp signálního genu při selekci v transfekčních pokusech 203 // Dominantní signální geny pro transformaci normálních buněk 205 Kotransformace po nitrobuněčném spojení 205 // Mikroinjekce DNA do savčích buněk 206 // Semistabilní dědičnost methylované DNA po transfekci 206 // Izolace přenesených genů 208 // Regulace po přenosu genu 210 // Potvrzení existence specifických lidských rakovinných genů pokusy s přenosem DNA 211 // Klonování lidských onkogenů 213 //

15. Virové vektory 217 // Vektory SV40 217 // Viriony SV40 jako vektory 217 // Záměna pozdní oblasti SV40 218 // Záměna časné oblasti SV40 219 // Analýza klonovaných genů pro povrchový antigen 219 // Replikace DNA v buňkách COS je podobná replikaci plazmidů 221 // Uvolnění integrované SV40-DNA fúzí buněk COS 221 // Objev zesilujících sekvencí pomocí vektorů SV40 222 // DNA papillomaviru se replikuje v myších buňkách podobně jako plazmid 224 // Nádorové RNA viry mohou být použity jako vektory 225 // 16. Zavedení cizích genů do oplodněných myších vajíček 227 // Integrace cizích genů do chromozómů 227 // Zavedení cizích genů není specifické pro určitý chromozóm 228 // Cizí DNA je trvale integrována do buněk zárodečných drah 228 // Exprese cizí DNA v myších 229 // Exprese fúzovaného genu MK po mikroinjekci 230 // Tkáňově specifická exprese genu MK 230 // Pozměněná exprese genu MK u potomstva 230 // Funkční exprese fúzovaného genu MGH 231 // Integrace MuLV-DNA 232 // Časné zárodky infikované MuLV 233 // Mikroinjekce provirové DNA 233 // První závěry z implantace genů do oplodněných vajíček 233 Klonování živočichů 234 // 17. Rekombinantní DNA a dědičné choroby 238 // Mendelovská dědičnost 238 // Vrozené vady metabolismu 238 // Léčení vrozených vad metabolismu 240 // Včasná diagnóza a přerušení těhotenství 240 // Analýza DNA u dědičných vad 241 // B-Thalassémie 242 // „Nonsens“ a posunové mutace 242 // Transkripční mutace 243 // Mutace při úpravě RNA 243 // Srpkovitá anémie 243 // Diagnóza nedostatku a antitrypsinu pomoci syntetického oligonukleoti-du 244 // Citrullinémie souvisí s poškozením mRNA argininosukcinátsynthetasy 245 // Diagnóza mutací pomocí vazby 246 // Vyhledávání mutovaných genů 247 //

Mapování lidských chromozómů 247 // Genetika somatických buněk 247 // Lidské a myší hybridní buňky 249 // Subchromozomální lokalizace genů 250 // Chromozomální translokace a rakovina 251 // Hybridizace in situ 251 // Klonování jednotlivých chromozómů 253 // Propojení cytogenetiky s molekulární genetikou 253 // Výhledy genové terapie 253 // Indukce fetálního hemoglobinu při thalassémii 254 // 18. Úloha vědy při průmyslovém využití rekombinantní DNA 258 // Praktické možnosti použití rekombinantní DNA 258 // Metody komerčního klonování genů 259 // Lidský insulin z baktérií 259 // Struktura lidského insulinu 259 // Syntetické „geny“ pro insulin 260 // Proinsulinová cDNA 262 // Baktérie sekretující insulin 262 // Klonování lidského růstového hormonu 262 // Tvorba genu pro růstový hormon 263 // Problém s methioninem 263 // Různé typy interferonů 263 // Vysoký stupeň exprese lidského interferonů v. \\ E. coli 265 // Klonování interferonů B (imunitního interferoni!) 266 // Virové proteiny jako vakcíny 266 // Klonování viru slintavky a kulhavky 266 // Syntetické peptidové vakcíny 266 // Vakcíny proti viru lidské hepatitídy B 267 // Antigen hepatitídy B vytvořený klonováním genů 266 // Chronologie poznání rekombinantní DNA 269 // Dodatek A — Reštrikční enzymy 275 // Dodatek B - Další enzymy používané při výzkumu rekombinantní DNA 281 Anglicko-český terminologický slovník 283 // Česko-anglický terminologický slovník 285 // Rejstřík 287

(OCoLC)39434089

cnb000038585