Genetika (@@20120929-16:56:04@@) -- 

3.5 (hodnocen2 x )

(42.1) Půjčeno:337x 

BK

Ústí nad Labem : Espero Publishing, [2000]

xxvi,630,G-18,A-62,I-30 s. : il. ; 28 cm

ISBN 80-902906-0-4 (váz.)

angličtina

Obsahuje ilustrace, fotografie, předmluvy, rejstřík

Cytologie - učebnice vysokošk.

000124863

Kapitola 1 První seznámení s buňkami // Buňky pod mikroskopem 1 // Vynález světelného mikroskopu vedl // K objevu buněk 2 // Buňky, organely a dokonce molekuly lze pozorovat pod mikroskopem 3 // Eukaryontní buňka 9 // Jádro je informačním centrem buňky 9 // Mitochondrie získávají energii z potravy 10 // Chloroplasty zachycují energii ze slunečního světla 12 // Vnitřní membrány vytvářejí vnitrobuněčné oddíly s různými funkcemi 13 // Cytosol je koncentrovaný vodný gel malých a velkých molekul 15 // Cytoskelet zodpovídá za buněčné pohyby 16 // Jednotnost a rozdílnost buněk 17 // Buňky se značně Uší svým tvarem a funkcí 19 // Všechny živé buňky mají podobný chemický základ 21 // Všechny dnešní buňky se zřejmě vyvinuly ze stejného předka 21 // Bakterie jsou nejmenší a nejjednodušší buňky 22 // Molekulární biologové se zaměřili na E. coli 25 // Giardia může představovat přechodný stav v evoluci eukaryontních buněk 25 // Pekařská kvasinka je obyčejnou eukaryontní buňkou 26 // Jednobuněčné organismy mohou být velké, složité a dravé: Prvoci 27 // Arabidopsis byla vybrána z 300 000 druhů jako modelová rostlina 28 // Svět živočichů reprezentují moucha, červ, myš a člověk 29 // Buňky stejného mnohobuněčného organismu se mohou značně lišit 31 // Základní shrnutí 34 // Otázky 35 // Kapitola Chemické složení buňky // Chemické vazby 37 // Buňky jsou složeny jen z několika druhů atomů 38 // Vnější elektrony určují reaktivitu atomů 39 // Iontové vazby vznikají ziskem nebo ztrátou elektronů 42 // Kovalentní vazby vznikají sdílením elektronů 43 // Existují různé typy kovalentnícb vazeb 45 // Voda je nejhojnější látkou v buňkách 48 // Některé polární molekuly tvoří ve vodě kyseliny a zásady 49 // Molekuly v buňkách 52 //

Buňky jsou vytvořeny ze sloučenin uhlíku 52 // Buňky obsahují čtyři hlavní skupiny malých organických molekul 52 // Sacharidy jsou zdrojem energie pro buňky a tvoří podjednotky polysacharidů 53 // Mastné kyseliny jsou složkami buněčných membrán 55 // Aminokyseliny jsou podjednotkami proteinů 60 // Nukleotidy jsou podjednotkami DNA a HNA 64 // Makromolekuly obsahují specifické sekvence podjednotek 65 // Nekovalentní vazby určují přesný tvar makromolekuly // Nekovalentní vazby umožňují makromolekule vázat další vybrané molekuly // Základní shrnutí 69 Otázky // Kapitola ? Energie, katalýza a biosyntéza // Katalýza a využití energie buňkami 79 // Biologický pořádek je umožňován uvolňováním tepelné energie z buněk 79 // Fotosyntetické organismy využívají sluneční světlo k syntéze organických molekul 82 // Buňky získávají energii oxidací organických molekul 83 // Oxidace a redukce zahrnuje přenosy elektronů 84 // Enzymy obcházejí bariéry, které brání průběhu chemických reakcí 85 // Jak enzymy nacházejí své substráty: důležitost rychlé difúze 86 // Změna volné energie při reakci určuje, zda reakce může proběhnout 89 // Na ?? má vliv koncentrace reaktantů 89 // Pro následné reakce se hodnoty ??0 sčítají 93 // Aktivované nosičové molekuly a biosyntéza 94 // Tvorba aktivovaného nosiče je spřažena s energeticky výhodnou reakcí 95 // ATP je nejčastěji užívanou nosičovou molekulou 96 // Energie uložená v ATP se často využívá ke spojení dvou molekul 97 // NADH a NADPH jsou důležité přenašeče elektronů 98 // V buňkách existuje mnoho dalších aktivovaných přenašečových molekul 100 // Syntéza biologických polymerů vyžaduje přísun energie 103 // Základní shrnutí 105 // Otázky 105 //

Kapitola 4 lak buňky získávají energii z potravy // Odbourání cukrů a tuků 108 // Molekuly potravy jsou odbourávány ve třech fázích a dávají tak vzniknout ATP 108 // Glykolýza je ústřední dráhou tvorby ATP 110 // Fermentace umožňuje produkci ATP za nepřítomnosti kyslíku 114 // Glykolýza je příkladem enzymového spřažení oxidace s ukládáním energie 114 // Cukry i tuky se odbourávají na acetyl-CoA v mitochondriích 118 // Cyklus kyseliny citrónové vytváří NADH oxidací acetylových skupin na CO2 119 // Transport elektronů pohání syntézu ATP ve většině buněk 124 // Ukládání a zužitkování potravy 125 // Organismy ukládají molekuly potravy ve speciálních zásobárnách 125 // Mnoho biosyntetických drah začíná glykolýzou nebo citrátovým cyklem 127 // Metabolismus je organizován a regulován 128 // Základní shrnutí 129 // Otázky 130 // Kapitola 5 Proteiny; struktura a funkce // Tvar a struktura proteinů 134 // Tvar proteinu je dán pořadím jeho aminokyselin 134 // Proteiny se skládají do konformace s nejnižší energií 139 // Proteiny se skládají do celé řady komplikovaných tvarů 140 // Běžnými strukturními motivy jsou a-šroubovice a ß-struktura 141 // Proteiny mají několik různých úrovní organizace 145 // Jen několik z mnoha možných polypeptidových // řetězců bude užitečných 147 // Proteiny lze rozdělit do rodin 147 // Molekuly větších proteinů často obsahují více než jeden polypeptidový řetězec 148 // Proteiny se mohou sdružovat do vláken, // listů či kuliček 149 // Šroubovice je běžným motivem v biologických strukturách 152 // Některé druhy proteinů mají podobu dlouhých // vláken 152 // Extracelulární proteiny jsou často stabilizovány kovalentním zesíťováním 154 // Jak proteiny pracují 154 //

Proteiny se vážou k jiným molekulám 155 // Vazebná místa protilátek jsou zvláště rozmanitá 156 // Měřítkem pevnosti vazby je rovnovážná konstanta 157 // Enzymy jsou mocné a vysoce specifické katalyzátory 167 // Lysozym ilustruje práci enzymu 167 // Účinnost enzymu vyjadřují konstanty viim a Km 169 // Pevně vázané malé molekuly přidávají proteinům další funkce 171 // Katalytická aktivita enzymů je regulována 172 // Allosterické enzymy mají dvě vazebná místa, která interagují 173 // Konformační změna může být vyvolána fosforylací proteinu 174 // Proteiny vázající GTP mohou podstupovat rozsáhlé konformační změny 176 // Motorové proteiny generují rozsáhlé pohyby v buňce 176 // Proteiny často vytvářejí velké komplexy, které fungují jako proteinové stroje 178 // Základní shrnutí 179 // Otázky 180 // DNA // Struktura a funkce DNA 184 // Geny jsou tvořeny DNA 184 // DNA je složena ze dvou komplementárních řetězců nukleotidů 185 // Struktura DNA umožňuje zachování dědičnosti 188 // Replikace DNA 189 // Syntéza DNA začíná v replikačních počátcích 190 // K syntéze DNA dochází v replikačních vidličkách 191 // Replikační vidlička je asymetrická 193 // DNA-polymeráza opravuje své chyby 194 // Oligoribonukleotidy jsou používány jako primery pro syntézu DNA 194 // Proteiny v replikační vidličce tvoří replikační aparát 196 // Oprava DNA 197 // Změny v DNA jsou příčinou mutací 198 // Systém opravy chybného párování bází napravuje chyby, které unikly replikačnímu aparátu 200 // DNA v buňkách podléhá kontinuálnímu poškozování 201 // Stabilita genů je závislá na opravách DNA 202 // Díky vysoké přesnosti, s jakou je DNA uchovávána, mají blízce příbuzné druhy proteiny s velmi podobnými sekvencemi 205 // Základní shrnutí 206 // Otázky 207 //

Kapitola ? Od DNA k proteinu // Od DNA k RNA 212 // části DNA jsou přepisovány do RNA 212 // Transkripcí vzniká RNA komplementární kjednomu řetězci DNA 213 // V buňce vzniká několik typů RNA 215 // Signály v DNA říkají RNA-polymeráze, kde má začít a kde skončit přepis 216 // Eukaryontní RNA podléhají v jádře úpravám 218 // Eukaryontní geny jsou přerušovány nekódujícími sekvencemi 219 // Introny jsou z RNA odstraněny sestřihem 220 // Molekuly RNA jsou v buňce nakonec degradovány 223 // Prapůvodní buňky pravděpodobně obsahovaly ve svých genech introny 223 // Od RNA k proteinu 224 // mRNA je dekódována po trojicích nukleotidů 225 // Molekuly tRNA přiřazují aminokyseliny ke kodonům v mRNA 226 // Specifické enzymy připojují správné aminokyseliny k jejich tRNA 227 // mRNA je dekódována na ribosomech 229 // Kodony v mRNA signalizují, kde má začít a kde skončit syntéza proteinu 231 // Proteiny jsou syntetizovány na polyribosomech 232 // Přísně regulovaná degradace proteinů umožňuje buňce určovat množství každého proteinu 233 // Je třeba mnoha kroků, než z DNA vznikne protein 234 // RNA a původ života 235 // Jednoduché biologické molekuly mohly vzniknout za prebiotických podmínek 235 // RNA může uchovávat informaci i katalyzovat chemické reakce 237 // RNA v evoluci pravděpodobně předcházela DNA 239 // Základní shrnutí 240 // Otázky 241 // Kapitola 8 Chromosomy a regulace genů // Struktura eukaryontních chromosomů 246 // Eukaryontní DNA je sbalena do chromosomů 246 // Stav chromosomů sa mění během buněčného cyklu 247 // Specialisované sekvence DNA zajišťují účinnou replikaci chromosomů 249 // Nukleosomy jsou základní strukturní jednotky chromatinu 250 // DNA v chromosomech je kondenzována na několika úrovních 252 //

Interfázové chromosomy obsahují kondenzované i rozvoiněné formy ehromatinu 253 // Polohový efekt, ovlivňující genovou expresi, odhalil odlišnosti v kondenzaci interfázových chromosomů 256 // interfázové chromosomy jsou v jádře organizovány 256 // Regulace genů 257 // Buňky regulují expresi svých genů 258 // Transkripce je regulována proteiny, které se vážou na regulační sekvence DNA 259 // Represory vypínají geny a aktivátory je zapínají 261 // Iniciace transkripce u eukaryot je komplexní proces 263 // Eukaryontní RNA-polymeráza vyžaduje obecné transkripční faktory 264 // Eukaryontní regulační proteiny kontrolují expresi genu ze značné vzdálenosti 265 // Sbalení promotorové DNA do nukleosomu může ovlivňovat iniciaci transkripce 266 // Eukaryontní geny jsou regulovány kombinacemi proteinů 267 // Exprese různých genů může být řízena jedním proteinem 268 // Kombinační kontrola může dát vznik různým buněčným typům 269 // V dceřiných buňkách mohou být exprimovány stejné geny jako v mateřské buňce 271 // Tvorba celého orgánu může být spuštěna jedním regulačním proteinem 273 // Základní shrnutí 274 // Otázky 275 // Kapitola ? Genetická rozmanitost // Genetická rozmanitost u bakterií 278 // Rychlé dělení bakterií znamená, že se mutace objeví v krátké době 279 // Mutace u bakterií mohou být selektovány změnou podmínek prostředí 280 // Bakteriální buňky mohou získávat geny od jiných bakterií 281 // Bakteriální geny mohou být přenášeny procesem zvaným bakteriální konjugace 282 // Bakterie mohou přijímat DNA ze svého okolí 284 // Mezi dvěma molekulami DNA s obdobnou nukleoddovou sekvencí může probíhat homologní rekombinace 285 // Bakteriální viry mohou přenášet geny mezi bakteriemi 288 //

Transponovatelné elementy vytvářejí genetickou rozmanitost 289 // Zdroje genetických změn v eukaryontních genomech 291 // Náhodnými duplikacemi DNA vznikají rodiny příbuzných genů 292 // Geny kódující nové proteiny mohou být vytvořeny rekombinací exonů 293 // Velká část DNA mnohobuněčných eukaryot je tvořena opakujícími se nekódujícími sekvencemi 294 // Přibližně 10 % lidského genomu je tvořeno dvěma rodinami transponovatelných sekvencí 295 // Evoluce genomů byla urychlena transponovatelnými elementy 296 // Viry jsou plně mobilní genetické elementy, které mohou opustit buňky 297 // Retroviry obracejí normální tok genetické informace 300 // Retroviry, které získaly hostitelské geny, mohou měnit buňky v nádorové 302 // Pohlavní rozmnožování a reorganizace genů 304 // Pohlavní rozmnožování udílí organismům výhody v konkurenčním, nepředvídatelně se měnícím prostředí 304 // Pro pohlavní rozmnožování je třeba diploidních i haploidních buněk 305 // V procesu meiozy jsou haploidní buňky tvořeny z diploidních 306 // Meiozou se vytváří velká genetická rozmanitost 307 // Základní shrnutí 309 // Otázky 310 // Kapitola 10 DNA-technologie // Jak ? molekuly DNA analyzují 315 // Rostrikční endonukleázy štěpí DNA ve specifických místech 315 // Gelava elektroforéza dělí fragmenty DNA podle velikosti 317 // Stanovení nukleotidové sekvence DNA 320 // Hybridizace nuleových kyselin 320 // Hybridizace DNA umožňuje prenatální diagnostiku genetických chorob 321 // Hybridizací in situ lze určit polohu sekvencí nukleových kyselin v buňkách nebo na chromosomech 323 // Klonování DNA 324 // DNA-ligáza spojuje dva fragmenty za vzniku rekombinantní molekuly DNA 325 // Bakteriální plasmidy mohou být využity pro klonování DNA 326 // Lidské geny se izolují klonováním DNA 327 //

Knihovny cDNA reprezentují mRNA vznikající v určité tkáni 329 // Hybridizace umožňuje identifikaci i vzdáleně příbuzných genů 331 // Polymerázovou řetězovou reakcí lze amplifikovat vybrané sekvence DNA 332 // Genové inženýrství 335 // Je možné vytvořit zcela nové molekuly DNA Klonováním DNA můžeme získat vzácné buněčné proteiny ve velkém množství 337 // RNA může vznikat transkripcí in vitro 338 // Mutantní organismy nejlépe odrážejí funkci studovaného genu 339 // Transgenní živočichové obsahují geneticky pozměněné geny 340 // Základní shrnutí 342 // Otázky 343 // Kapitola 11 Struktura membrán // Lipidová dvojná vrstva 348 // Membránové lipidy tvoří ve vodě dvojné vrstvy 349 // Lipidová vrstva je dvourozměrnou tekutinou 352 // Tekutost lipidové dvojné vrstvy závisí na jejím složení 353 // Lipidová dvojná vrstva je asymetrická 354 // Asymetrie lipidů se rodí uvnitř buňky 355 // Lipidové dvojné vrstvy jsou nepropustné pro nenabité molekuly i pro ionty 356 // Membránové proteiny 357 // Membránové proteiny asociují s lipidovou dvojnou vrstvou různými způsoby 358 // Polypeptidový řetězec obvykle prochází dvojnou vrstvou jako a-šroubovice 358 // Membránové proteiny mohou být solubilizovány detergentem a přečištěny 360 // Úplná struktura je známa jen u několika málo membránových proteinů 361 // Plasmatická membrána je zesílena buněčným kortexem 362 // Povrch buněk je vybaven pláštěm sacharidů 364 // Buňky mohou omezit pohyb membránových proteinů 365 // Základní shrnutí 368 // Otázky 368 // Kapitola 12 Přenos látek přes membrány // Koncentrace iontů uvnitř buňky a v jejím okolí se mohou značně lišit 372 // Přenašečové proteiny a jejich funkce 373 // Rozpuštěné látky se přes membránu dostávají aktivním nebo pasivním transportem 375 //

Pasivní transport může být poháněn jak koncentračním gradientem tak elektrickými silami 375 // Aktivní transport pohání rozpuštěné látky proti gradientu jejich (elektro)chemického potenciálu 377 // Živočišné buňky využívají k odstraňování Na+ energii hydrolýzy ATP 378 // Na+/K+=ATPáza je poháněna přechodnou adicí fosforylové skupiny 379 // Živočišné buňky využívají k pohonu aktivního transportu živin gradient Na+ 380 // Sodno-draselná pumpa pomáhá udržovat osmotickou rovnováhu v živočišných buňkách 381 // Koncentrace Ca2+ uvnitř buňky jsou udržovány nízké s pomocí Ca3+-pump 383 // Gradient H+ se využívá k pohonu membránového transportu u rostlin, hub a bakterií 384 // Iontové kanály a membránový potenciál 385 // Iontové kanály jsou iontově selektivní a uzavíratelné 386 // Iontové kanály se náhodně otevírají a zavírají 388 // Iontové kanály uzavíratelné napětím reagují na změny membránového potenciálu 389 // Membránový potenciál je řízen propustností membrány pro specifické ionty 391 // Iontové kanály a signalizace v nervových buňkách 394 // Akční potenciály přispívají k rychlé komunikaci na dlouhé vzdálenosti 394 // Akční potenciály jsou obvykle zprostředkovány sodnými kanály ovládanými napětím 395 // Napětím ovládané Ca2+-kanály přeměňují v nervových zakončeních elektrické signály v chemické 397 // Chemicky regulované kanály v cílových buňkách převádějí chemické signály zpět do elektrické podoby 398 // Neurony dostávají jak excitační tak inhibiční podněty 400 // Synaptické spoje nám umožňují myslet, jednat a vzpomínat 401 // Základní shrnutí 404 // Otázky 405 // Kapitola 13 Získávání energie v mitochondriích a chloroplastech // Buňky získávají většinu své energie mechanismem vázaným na membrány 409 //

Mitochondrie a oxidační fosforylace 410 // Mitochondrie obsahuje dva membránové oddíly 411 // Vysokoenergetické elektrony jsou generovány v cyklu kyseliny citrónové 413 // Elektrony jsou přenášeny v řetězci proteinů ve vnitřní membráně mitochondrie 414 // Přenos elektronů dává vznik protonovému gradientu přes membránu 415 // Protonový gradient pohání syntézu ATP 417 // Spřažený transport přes vnitřní mitochondriální membránu je poháněn gradientem elektrochemického potenciálu protonů 419 // Protonové gradienty vytvářejí většinu buněčného ATP 419 // Rychlá přeměna ADP na ATP v mitochondriích udržuje v buňce vysoký poměr ATP:ADP 421 // Elektrontransportní řetězce a čerpání elektronů 421 // Protony se snadno pohybují v důsledku přenosu elektronů 422 // Redoxní potenciál je měřítkem elektronové afinity 422 // Přenosem elektronů se uvolňuje velké množství energie 423 // Kovy vázané na proteiny tvoří nejrůznější přenašeče elektronů 425 // Protony jsou čerpány přes membránu třemi dýchacími enzymovými komplexy 427 // Dýchání je obdivuhodně účinné 429 // Chloroplasty a fotosyntéza 430 // Chloroplasty připomínají mitochondrie, ale obsahují jeden oddíl navíc 430 // Chloroplasty zachycují energii slunečního světla a s její pomocí vážou uhlík 432 // Excitované molekuly chlorofylu fungují jako nálevka a svádějí energii do reakčního centra 433 // Světelná energie pohání syntézu ATP a NADPH 434 // Fixace uhlíku je katalyzována ribulosabisfosfátkarboxylázou 436 // Fixací uhlíku v chloroplastech se tvoří sacharosa a škrob 438 // Genetický aparát mitochondrii a chloroplastů odráží jejich prokaryontní původ 438 // Naši jednobuněční předkové 439 // Sekvence RNA vydávají svědectví o průběhu evoluce 439 //

Dávné buňky zřejmě vznikly v horkém prostředí 440 // Methanococcus žije v temnotě a živí se pouze anorganickými látkami 441 // Základní shrnutí 443 // Otázky 444 // Kapitola 14 Vnitrobuněčné oddíly a transport // Membránové organely 448 // Eukaryontní buňky obsahují základní sadu membránových organel 449 // Membránové organely se vyvíjely různými celtami 450 // Třídění proteinů 452 // Proteiny se dostávají do organel třemi mechanismy 453 // Adresová sekvence směruje proteiny do správného oddílu 453 // Proteiny vstupují do jádra jadernými póry 454 // Při vstupu do mitochondrii a chloroplastů se proteiny rozvinou 457 // Proteiny vstupují do endoplasmatického retikula už během své syntézy 458 // Rozpustné proteiny se uvolňují do lumen ER 459 // Iniciační a terminační signál určují uspořádání transmembránového proteinu v dvojné vrstvě lipidů 461 // Vezikulární transport 462 // Transportní váčky přepravují rozpustné proteiny a membrány mezi jednotlivými oddíly buňky 462 // Pučení váčků je poháněno skládáním proteinového pláště 463 // Specifita navádění váčků k jejich cílům závisí na SNARE-proteinech 464 // Sekreční dráhy 466 // Většina proteinů je kovalentně modifikována v ER 467 // Kvalita proteinů je zajištěna kontrolou při výstupu z ER 468 // Proteiny jsou dále chemicky upravovány a tříděny v Golgiho aparátu 469 // Sekreční proteiny se z buňky uvolňují exocytozou 470 // Endocytotické dráhy 472 // Specializované fagocytotické buňky pohlcují velké částice 472 // Kapaliny a makromolekuly jsou přijímány pinocytozou 473 // Endocytoza zprostředkovaná receptory poskytuje specifickou cestu do živočišných buněk 474 // Endocytované makromolekuly jsou tříděny vendosomech 475 // Lyzosomy jsou základními místy vnitrobuněčného trávení 476 //

Základní shrnutí 478 // Otázky 479 // Kapitola 15 Komunikace mezi buňkami // Obecné principy buněčné signalizace 482 // Signály mohou působit na dlouhou nebo krátkou vzdálenost 482 // Každá buňka odpovídá na omezený soubor signálů 484 // Receptory předávají signály po vnitrobuněčných signálních drahách 486 // Některé signální molekuly mohou prostupovat plasmatickou membránou 488 // Oxid dusnatý může vstupovat do buněk a aktivovat enzymy přímo 489 // Existují tři hlavní třídy receptorů na povrchu buněk 490 // Receptory spojené s iontovými kanály převádějí chemické signály na elektrické 491 // Signální kaskády uvnitř buňky fungují jako řada molekulových přepínačů 492 // Receptory spojené s G-proteiny 493 // Stimulace receptorů spojených s G-proteiny aktivuje G-proteinové podjednotky 493 // Některé G-proteiny regulují iontové kanály 495 // Některé G-proteiny aktivují enzymy vázané v membráně 496 // Dráha cyklického AMP může aktivovat enzymy a zapínat geny 497 // Dráha přes fosfolipázu C vede ke vzrůstu hladiny Ca2+ uvnitř buňky 499 // Ca2+-signál spouští řadu biologických dějů 501 // Signální kaskády uvnitř buňky mohou být velmi rychlé rychlé, citlivé a přizpůsobivé: fotoreceptory v oční sítnici 502 // Receptory spojené s enzymy 504 // Aktivované receptorové tyrosinkinázy vytvářejí komplex intracelulárních signálních proteinů 505 Receptorové tyrosinkinázy aktivují GTP-vázající protein Ras 506 // Síťě proteinkináz integrují informace pro řízení složitého chování buněk 508 // Základní shrnutí 510 // Otázky 511 // Kapitola 16 Cytoskelet // Střední filamenta 514 // Střední filamenta jsou pevná a odolná 515 // Díky středním filamentům jsou buňky odolné vůči mechanickému namáhání 515 //

Mikrotubuly 518 // Mikrotubuly jsou duté trubice se strukturně odlišnými konci 519 // Mikrotubuly udržuje rovnováha mezi jejich růstem a rozpadem 519 // Centrosom je v živočišných buňkách hlavním centrem, které organizuje mikrotubuly 520 // Rostoucí mikrotubuly vykazují dynamickou nestabilitu 521 // Mikrotubuly organizují vnitřek buňky 523 // Molekulové motory pohánějí vnitrobuněčný transport 524 // Organely se pohybují podél mikrotubulů 525 // Řasinky a bičíky obsahují stabilní mikrotubuly, jimiž pohybuje dynein 527 // Aktinová vlákna 529 // Aktinová vlákna jsou tenká a pružná 530 // Mechanismus polymerace aktinu a tubulinu je podobný 530 // Kapitola 17 Buněčné dělení // Přehled buněčného cyklu 549 // Eukaryontní buněčný cyklus je rozdělen do čtyř fází 549 // Cytoskelet se účastní mitozy i cytokineze 551 // Některé organely se v průběhu mitozy dělí 551 // Mitoza 552 // Mitotické vřeténko se začíná skládat v profázi 552 // Chromosomy se připojují na mitotické vřeténko v prometafázi 553 // V metafázi se chromosomy řadí v ekvatoriální rovině vřeténka 557 // k segregaci dceřiných chromosomů dochází v anafázi 557 // Jaderný obal znovu vzniká v telofázi 559 // Řada proteinů se váže k aktinu a mění jeho vlastnosti 532 // Většina eukaryontních buněk má pod plasmatickou membránou buněčný kortex 533 // Pohyb buňky závisí na aktinu 533 // Aktin se spojuje s myosinem a vytváří kontraktilní struktury 536 // Během svalového stahu se aktinová vlákna posunují proti myosinovým vláknům 538 // Svalový stah je zapínán náhlým vzrůstem koncentrace Ca2+ 539 // Základní shrnutí 543 // Otázky 544 // Cytokineze 560 // Mitotické vřeténko určuje rovinu dělení cytoplasmy 560 // Kontraktilní prstenec živočišných buněk je tvořen aktinem a myosinem 561 //

Cytokineze u rostlinných buněk zahrnuje tvorbu nové buněčné stěny 562 // Meioza 563 // Homologní chromosomy se v průběhu meiozy rozcházejí 563 // V meioze dochází ke dvěma buněčným dělením místo jednoho 564 // Základní shrnutí 567 // Otázky 568 // Kapitola ? Kontrola buněčného cyklu a buněčná smrt // Systém regulace buněčného cyklu 572 // Centrální regulační systém spouští hlavní procesy buněčného cyklu 572 // Systém regulace buněčného cyklu je založen na cyklicky aktivovaných proteinkinázách 574 // MPF je komplex cyklin-Cdk, který kontroluje vstup do M-fáze 575 // Cyklin-dependentní proteinkinázy jsou regulovány akumulací a degradací cyklinu 576 // Aktivita Cdk-kináz je dále regulována jejich fosforylací a defosforylací 577 // Různé komplexy cyklin-Cdk spouštějí různé kroky buněčného cyklu 578 // Buněčný cyklus může být zastaven v Grfázi Cdk-inhibičními proteiny 579 // Buňky mohou odbourat svůj regulační systém a uniknout tak z buněčného cyklu 581 // Regulace počtu buněk u mnoho buněčných organismů 582 // Buněčná proliferace je závislá na signálech od ostatních buněk 582 // Živočišné buňky mají vnitřně limitovaný počet buněčných dělení, kterými mohou projít 584 // Živočišné buňky vyžadují signály od okolních buněk, aby se vyhnuly programované buněčné smrti 584 // Programovaná buněčná smrt je realizována intracelulární proteolytickou kaskádou 586 // Rakovinné buňky se neřídí regulačními signály buněčného dělení a přežívání, pocházejícími z buněčného společenství 587 // Základní shrnutí 589 // Otázky 590 // Kapitola 19 Tkáně // Extracelulární matrix a pojivové tkáně 594 // Rostlinné buňky mají pevné vnější stěny 595 // Vlákna celulosy udílejí rostlinné buněčné stěně její pevnost v tahu 596 //

Pojivové tkáně živočichů jsou převážně tvořeny extracelulární matrix 600 // Kolagen poskytuje pojivovým tkáním živočichů pevnost v tahu 600 // Buňky uspořádávají kolagen, který secernují 602 // Integriny spojují matrix vně buňky s cytoskeletem uvnitř buňky 603 // Gely z polysacharidů a proteinů vyplňují prostory a zajišťují odolnost vůči tlaku 604 // Epitely a mezibuněčné spoje 605 // Epitely jsopu polarizovány a spočívají na bazálni membráně 606 // Těsné spoje zaručují epitelu nepropustnost a oddělují jeho apikální a bazálni povrch 607 // Spoje propojené s cytoskeletem pevně vážou epiteliální buňky navzájem a připojují je k bazálni membráně 609 // Mezerové spoje umožňují výměnu iontů a malých molekul mezi buňkami 612 // Udržování a obnova tkáně a její dezintegrace při rakovině 613 // Různé tkáně jsou obnovovány různou rychlostí 615 // Kmenové buňky neustále produkují terminálně diferencované buňky 615 // Mutace v jedné dělící se buňce mohou způsobit narušení normální kontroly této buňky i jejího potomstva 618 // Rakovina je následkem mutace a přirozeného výběru v populaci buněk, které tvoří tělo 619 // Pro vznik rakoviny je třeba akumulace mutací 620 // Vývoj 621 // Programovaný pohyb buněk vytváří plán těla živočichů 622 // Buňky zapínají odlišné sady genů podle své polohy a historie 622 // Difúzni signály mohou buňkám poskytnout polohovou informaci 624 // Studie drosofily poskytly klíč k porozumění vývoji obratlovců 626 // Podobné geny jsou využívány v celé živočišné říši, aby poskytovaly buňkám vnitřní záznam o jejich poloze 627 // Základní shrnutí 628 // Otázky 629

(OCoLC)50345686

cnb001002831