Úplné zobrazení záznamu

Toto je statický export z katalogu ze dne 20.07.2016. Zobrazit aktuální podobu v katalogu.

Bibliografická citace

.
0 (hodnocen0 x )
(4.8) Půjčeno:63x 
BK
2. vyd.
Ústí nad Labem : Espero Publishing, c1998
xxvi, 630 s. : il. ; 29 cm

ISBN 80-902906-2-0 (váz.)
angličtina
Přeloženo z angličtiny
Obsahuje rejstřík
Biologie molekulární - učebnice vysokošk.
Cytologie - učebnice vysokošk.
000124864
Stručný obsah // Panely významných témat xv // Podrobný obsah xvii // 1. První seznámení s buňkami 1 // 2. Chemické složení buňky 37 // 3. Energie, katalýza a biosyntéza 77 // 4. Jak buňky získávají energii z potravy 107 // 5. Proteiny: struktura a funkce 133 // 6. DNA 183 // 7. Od DNA k proteinu 211 // 8. Chromosomy a regulace genů 245 // 9. Genetická rozmanitost 277 // 10. DNA-technologie 313 // 11. Struktura membrán 347 // 12. Přenos látek přes membrány 371 // 13. Získávání energie v mitochondriích a chloroplastech 407 // 14. Vnitrobuněčné oddíly a transport // 15. Komunikace mezi buňkami // 16. Cytoskelet 513 // 17. Buněčné dělení 547 // 18. Kontrola buněčného cyklu a buněčná smrt 571 // 19. Tkáně 593 // Slovníček základních pojmů. G-l // Odpovědi na otázky A-l // Rejstřík 1-1 // A // Podrobný obsah // Kapitola 1 První seznámení s buňkami // Buňky pod mikroskopem 1 // Vynález světelného mikroskopu vedl k objevu buněk 2 // Buňky, organely a dokonce molekuly lze pozorovat pod mikroskopem 3 // Eukaryontní buňka 9 // Jádro je informačním centrem buňky 9 // Mitochondrie získávají energii z potravy 10 // Chloroplasty zachycují energii ze slunečního světla 12 // Vnitřní membrány vytvářejí vnitrobuněčné oddíly s různými funkcemi 13 // Cytosol je koncentrovaný vodný gel malých a velkých molekul 15 // Cytoskelet zodpovídá za buněčné pohyby 16 // Jednotnost a rozdílnost buněk 17 //
Buňky se značně liší svým tvarem a funkcí 19 // Všechny živé buňky mají podobný chemický základ 21 // Všechny dnešní buňky se zřejmě vyvinuly ze stejného předka 21 // Bakterie jsou nejmenší a nejjednodušší buňky 22 // Molekulární biologové se zaměřili na E. coli 25 // Giardia může představovat přechodný stav v evoluci eukaryontních buněk 25 // Pekařská kvasinka je obyčejnou eukaryontní buňkou 26 // Jednobuněčné organismy mohou být velké, složité a dravé: Prvoci 27 // Arabidopsis byla vybrána z 300 000 druhů jako modelová rostlina 28 // Svět živočichů reprezentují moucha, červ, myš a člověk 29 // Buňky stejného mnohobuněčného organismu se mohou značně lišit 31 // Základní shrnutí 34 // Otázky 35 // Kapitola 2 Chemické složení buňky // Chemické vazby 37 // Molekuly v buňkách 52 // Buňky jsou složeny jen z několika druhů // Buňky jsou vytvořeny ze sloučenin uhlíku 52 atomů 38 // Buňky obsahují čtyři hlavní skupiny malých // Vnější elektrony určují reaktivitu atomů 39 organických molekul 52 // Iontové vazby vznikají ziskem Sacharidy jsou zdrojem energie pro buňky // nebo ztrátou elektronů 42 a tvoří podjednotky polysacharidů 53 // Kovalentní vazby vznikají sdílením elektronů 43 Mastné kyseliny jsou složkami buněčných // Existují různé typy kovalentních vazeb 45 membrán 55 // Voda je nejhojnější látkou v buňkách 48 Aminokyseliny jsou
podjednotkami proteinů 60 // Některé polární molekuly tvoří ve vodě Nukleotidy jsou podjednotkami DNA a RNA 64 // kyseliny a zásady 49 Makromolekuly obsahují specifické sekvence podjednotek 65 // Nekovalentní vazby určují přesný tvar Základní shrnutí 73 // makromolekuly 69 Otázky 74 // Nekovalentní vazby umožňují makromolekule // vázat další vybrané molekuly 72 // Kapitola 3 Energie, katalýza a biosyntéza // Katalýza a využití energie buňkami 79 // Biologický pořádek je umožňován uvolňováním // tepelné energie z buněk 79 // Fotosyntetické organismy využívají sluneční // světlo k syntéze organických molekul 82 // Buňky získávají energii oxidací organických // molekul 83 // Oxidace a redukce zahrnuje přenosy elektronů 84 // Enzymy obcházejí bariéry, které brání průběhu // chemických reakcí 85 // Jak enzymy nacházejí své substráty: důležitost rychlé // difúze 86 // Změna volné energie při reakci určuje, zda reakce může // proběhnout 89 // Na KG má vliv koncentrace reaktantů 89 // Pro následné reakce se hodnoty AG° sčítají 93 // Aktivované nosičové molekuly // a biosyntéza 94 // Tvorba aktivovaného nosiče je spřažena // s energeticky výhodnou reakcí 95 // ATP je nejčastěji užívanou nosičovou molekulou 96 // Energie uložená v ATP se často využívá // ke spojení dvou molekul 97 // NADH a NADPH jsou důležité přenašeče elektronů 98 // V buňkách existuje mnoho
dalších aktivovaných // přenašečových molekul 100 // Syntéza biologických polymerů vyžaduje přísun // energie 103 // Základní shrnutí 105 // Otázky 105 // Kapitola 4 Jak buňky získávají energii z potravy // Odbourání cukrů a tuků 108 // Molekuly potravy jsou odbourávány // ve třech fázích a dávají tak vzniknout ATP 108 // Glykolýza je ústřední dráhou tvorby ATP 110 // Fermentace umožňuje produkci ATP // za nepřítomnosti kyslíku 114 // Glykolýza je příkladem enzymového spřažení // oxidace s ukládáním energie 114 // Cukry i tuky se odbourávají na acetyl-CoA // v mitochondriích 118 // Cyklus kyseliny citrónové vytváří NADH oxidací // acetylových skupin na C02 119 // Transport elektronů pohání syntézu ATP // ve většině buněk 124 // Ukládání a zužitkování potravy 125 // Organismy ukládají molekuly potravy // ve speciálních zásobárnách 125 // Mnoho biosyntetických drah začíná glykolýzou // nebo citrátovým cyklem 127 // Metabolismus je organizován a regulován 128 // Základní shrnutí 129 // Otázky 130 // Kapitola 5 Proteiny: struktura a funkce // Tvar a struktura proteinů 134 // Tvar proteinu je dán pořadím jeho aminokyselin 134 // Proteiny se skládají do konformace // s nejnižší energií 139 // Proteiny se skládají do celé řady // komplikovaných tvarů 140 // Běžnými strukturními motivy jsou // a-šroubovice K ß-struktura 141 // Proteiny mají několik různých úrovní
organizace 145 // Jen několik z mnoha možných polypeptidových Lysozym ilustruje práci enzymu 167 // řetězců bude užitečných 147 Účinnost enzymu vyjadřují konstanty ціт a Km 169 // Proteiny lze rozdělit do rodin 147 Pevně vázané malé molekuly přidávají // Molekuly větších proteinů často obsahují více proteinům další funkce 171 // než jeden polypeptidový řetězec 148 Katalytická aktivita enzymů je regulována 172 // Proteiny se mohou sdružovat do vláken, Allosterické enzymy mají dvě vazebná místa, // listů či kuliček 149 která interagují 173 // Šroubovice je běžným motivem v biologických Konformační změna může být vyvolána // strukturách 152 fosforylací proteinu 174 // Některé druhy proteinů mají podobu dlouhých Proteiny vázající GTP mohou podstupovat // vláken 152 rozsáhlé konformační změny 176 // Extracelulární proteiny jsou často stabilizovány Motorové proteiny generují rozsáhlé pohyby // kovalentním zesíťováním 154 v buňce 176 // Jak proteiny pracují 154 Proteiny často vytvářejí velké komplexy, // Proteiny se vážou k jiným molekulám 155 které fungují jako proteinové stroje 178 // Vazebná místa protilátek jsou zvláště rozmanitá 156 Základní shrnutí 179 // Měřítkem pevnosti vazby je rovnovážná konstanta 157 Otázky 180 // Enzymy jsou mocné a vysoce specifické // katalyzátory 167 // Kapitola 6 DNA // Struktura a funkce DNA 184 // Geny jsou tvořeny DNA
184 // DNA je složena ze dvou komplementárních // řetězců nukleotidů 185 // Struktura DNA umožňuje zachování dědičnosti 188 // Replikace DNA 189 // Syntéza DNA začíná v replikačních počátcích 190 // K syntéze DNA dochází v replikačních vidličkách 191 // Replikační vidlička je asymetrická 193 // DNA-polymeráza opravuje své chyby 194 // Oligoribonukleotidy jsou používány jako primery // pro syntézu DNA 194 // Proteiny v replikační vidličce tvoří replikační // aparát 196 // Oprava DNA 197 // Změny v DNA jsou příčinou mutací 198 // Systém opravy chybného párování bází napravuje // chyby, které unikly replikačnímu aparátu 200 // DNA v buňkách podléhá kontinuálnímu // poškozování 201 // Stabilita genů je závislá na opravách DNA 202 // Díky vysoké přesnosti, s jakou je DNA // uchovávána, mají blízce příbuzné druhy proteiny s velmi podobnými sekvencemi 205 // Základní shrnutí 206 // Otázky 207 // Kapitola 7 Od DNA k proteinu // Od DNA k RNA 212 // Části DNA jsou přepisovány do RNA 212 // Transkripcí vzniká RNA komplementární // k jednomu řetězci DNA 213 // V buňce vzniká několik typů RNA 215 // Signály v DNA říkají RNA-polymeráze, // kde má začít a kde skončit přepis 216 // Eukaryontní RNA podléhají v jádře úpravám 218 // Eukaryontní geny jsou přerušovány nekódujícími // sekvencemi 219 // Introny jsou z RNA odstraněny sestřihem 220 // Molekuly RNA jsou
v buňce nakonec degradovány 223 Prapůvodní buňky pravděpodobně obsahovaly // ve svých genech introny 223 // Od RNA k proteinu 224 // mRNA je dekódována po trojicích nukleotidů 225 // Molekuly tRNA přiřazují aminokyseliny // ke kodonům v mRNA 226 // Specifické enzymy připojují správné // aminokyseliny k jej ich tRNA 227 // mRNA je dekódována na ribosomech 229 // Kodony v mRNA signalizují, kde má začít // a kde skončit syntéza proteinu 231 // Proteiny jsou syntetizovány na polyribosomech 232 Přísně regulovaná degradace proteinů umožňuje buňce určovat množství každého proteinu 233 // Je třeba mnoha kroků, než z DNA vznikne protein 234 RNA a původ života 235 // Jednoduché biologické molekuly mohly // vzniknout za prebiotických podmínek 235 // RNA může uchovávat informaci i katalyzovat // chemické reakce 237 // RNA v evoluci pravděpodobně předcházela DNA 239 Základní shrnutí 240 // Otázky 241 // Kapitola 8 Chromosomy a regulace genů // Struktura eukaryontních chromosomů 246 // Eukaryontní DNA je sbalena do chromosomů 246 // Stav chromosomů se mění během // buněčného cyklu 247 // Specializované sekvence DNA zajišťují // účinnou replikaci chromosomů 249 // Nukleosomy jsou základní strukturní // jednotky chromatinu 250 // DNA v chromosomech je kondenzována // na několika úrovních 252 // Interfázové chromosomy obsahují kondenzované // i rozvolněné formy chromatinu 253 // Polohový efekt, ovlivňující
genovou expresi, // odhalil odlišnosti v kondenzaci interfázových chromosomů 256 // Interfázové chromosomy jsou v jádře // organizovány 256 // Regulace genů 257 // Buňky regulují expresi svých genů 258 // Transkripce je regulována proteiny, // které se vážou na regulační sekvence DNA 259 // Represory vypínají geny a aktivátory je zapínají 261 // Iniciace transkripce u eukaryot je komplexní // proces 263 // Eukaryontní RNA-polymeráza vyžaduje obecné // transkripční faktory 264 // Eukaryontní regulační proteiny kontrolují // expresi genu ze značné vzdálenosti 265 // Sbalení promotorové DNA do nukleosomu // může ovlivňovat iniciaci transkripce 266 // Eukaryontní geny jsou regulovány kombinacemi // proteinů 267 // Exprese různých genů může být řízena jedním // proteinem 268 // Kombinační kontrola může dát vznik různým // buněčným typům 269 // V dceřiných buňkách mohou být exprimovány // stejné geny jako v mateřské buňce 271 // Tvorba celého orgánu může být spuštěna jedním // regulačním proteinem 273 // Základní shrnutí 274 // Otázky 275 // Kapitola 9 Genetická rozmanitost // Genetická rozmanitost u bakterií 278 // Rychlé dělení bakterií znamená, že se mutace // objeví v krátké době 279 // Mutace u bakterií mohou být selektovány // změnou podmínek prostředí 280 // Bakteriální buňky mohou získávat geny // od jiných bakterií 281 // Bakteriální geny mohou být přenášeny
procesem // zvaným bakteriální konjugace 282 // Bakterie mohou přijímat DNA ze svého okolí 284 // Mezi dvěma molekulami DNA s obdobnou nukleotidovou sekvencí může probíhat homologní rekombinace 285 // Bakteriální viry mohou přenášet geny mezi // bakteriemi 288 // Transponovatelné elementy vytvářejí genetickou // rozmanitost 289 // Zdroje genetických změn // v eukaryontních genomech 291 // Náhodnými duplikacemi DNA vznikají rodiny // příbuzných genů 292 // Geny kódující nové proteiny mohou být // vytvořeny rekombinací exonů 293 // Velká část DNA mnohobuněčných eukaryot je tvořena opakujícími se nekódujícími sekvencemi 294 // Přibližně 10 % lidského genomu je tvořeno dvěma rodinami transponovatelných sekvencí 295 // Evoluce genomů byla urychlena // transponovatelnými elementy 296 // Viry jsou plně mobilní genetické elementy, které mohou opustit buňky Retroviry obracejí normální tok genetické informace Retroviry, které získaly hostitelské geny, mohou měnit buňky v nádorové // Pohlavní rozmnožování a reorganizace genů // Pohlavní rozmnožování udílí organismům výhody v konkurenčním, nepředvídatelně se měnícím prostředí Pro pohlavní rozmnožování je třeba diploidních i haploidních buněk V procesu meiozy jsou haploidní buňky tvořeny z diploidních Meiozou se vytváří velká genetická rozmanitost // Základní shrnutí Otázky // Kapitola 10 DNA-technologie // Jak se molekuly
DNA analyzují 315 // Reštrikční endonukleázy štěpí DNA // ve specifických místech 315 // Gelová elektroforéza dělí fragmenty DNA // podle velikosti 317 // Stanovení nukleotidové sekvence DNA 320 // Hybridizace nuleových kyselin 320 // Hybridizace DNA umožňuje prenatální // diagnostiku genetických chorob 321 // Hybridizací in situ lze určit polohu sekvencí nukleových kyselin v buňkách nebo na chromosomech 323 // Klonování DNA 324 // DNA-ligáza spojuje dva fragmenty za vzniku rekombinantní molekuly DNA 325 // Bakteriální plasmidy mohou být využity // pro klonování DNA 326 // Lidské geny se izolují klonováním DNA Knihovny cDNA reprezentují mRNA vznikající v určité tkáni Hybridizace umožňuje identifikaci i vzdáleně příbuzných genů Polymerázovou řetězovou reakcí lze amplifikovat vybrané sekvence DNA // Genové inženýrství // Je možné vytvořit zcela nové molekuly DNA Klonováním DNA můžeme získat vzácné buněčné proteiny ve velkém množství RNA může vznikat transkripcí in vitro Mutantní organismy nejlépe odrážejí funkci studovaného genu Transgenní živočichové obsahují geneticky pozměněné geny // Základní shrnutí Otázky // Kapitola 11 Struktura membrán // Lipidová dvojná vrstva 348 // Membránové lipidy tvoří ve vodě dvojné vrstvy 349
// Lipidová vrstva je dvourozměrnou tekutinou 352 // Tekutost lipidové dvojné vrstvy závisí na // jejím složení 353 // Lipidová dvojná vrstva je asymetrická 354 // Asymetrie lipidů se rodí uvnitř buňky 355 // Lipidové dvojné vrstvy jsou nepropustné // pro nenabité molekuly i pro ionty 356 // Membránové proteiny 357 // Membránové proteiny asociují s lipidovou // dvojnou vrstvou různými způsoby 358 // Polypeptidový řetězec obvykle prochází // dvojnou vrstvou jako a-šroubovice 358 // Membránové proteiny mohou být solubilizovány // detergentem a přečištěny 360 // Úplná struktura je známa jen u několika málo // membránových proteinů 361 // Plasmatická membrána je zesílena buněčným // kortexem 362 // Povrch buněk je vybaven pláštěm sacharidů 364 // Buňky mohou omezit pohyb membránových // proteinů 365 // Základní shrnutí 368 // Otá2ky 368 // Kapitola 12 Přenos látek přes membrány // Koncentrace iontů uvnitř buňky a v jejím okolí Iontové kanály a membránový // se mohou značně lišit 372 potenciál 385 // Přenašečové proteiny a jejich funkce 373 Iontové kanály jsou iontově selektivní // Rozpuštěné látky se přes membránu dostávají a uzavíratelné 386 // aktivním nebo pasivním transportem 375 Iontové kanály se náhodně otevírají a zavírají 388 // Pasivní transport může být poháněn jak Iontové kanály uzavíratelné napětím reagují // koncentračním gradientem tak elektrickými
na změny membránového potenciálu 389 // silami 375 Membránový potenciál je řízen propustností // Aktivní transport pohání rozpuštěné látky proti membrány pro specifické ionty 391 // gradientu jejich (elektro)chemického notenciálu 377 Iontové kanály a signalizace // Živočišné buňky využívají k odstraňování Na* v nervových buňkách 394 // energii hydrolýzy ATP 378 Akční potenciály přispívají k rychlé komunikaci // Na*7K+-ATPáza je poháněna přechodnou adicí na dlouhé vzdálenosti 394 // fosforylové skupiny 379 Akční potenciály jsou obvykle zprostředkovány // Živočišné buňky využívají k pohonu aktivního sodnými kanály ovládanými napětím 395 // transportu živin gradient Na* 380 Napětím ovládané Ca2t-kanály přeměňují // Sodno-draselná pumpa pomáhá udržovat v nervových zakončeních elektrické signály // osmotickou rovnováhu v živočišných v chemické 397 // buňkách 381 Chemicky regulované kanály v cílových buňkách // Koncentrace Ca2t uvnitř buňky jsou udržovány převádějí chemické signály zpět do elektrické // nízké s pomocí Ca2+-pump 383 podoby 398 // Gradient H+ se využívá k pohonu membránového Neurony dostávají jak excitační tak inhibiční // transportu u rostlin, hub a bakterií 384 podněty 400 // Synaptické spoje nám umožňují myslet, jednat // a vzpomínat 401 // Základní shrnutí 404 // Otázky 405 // Kapitola 13 Získávání energie v mitochondriích
a chloroplastech // Buňky získávají většinu své energie mechanismem Protony jsou čerpány přes membránu třemi // vázaným na membrány 409 dýchacími enzymovými komplexy 427 // Mitochondrie a oxidační fosforylace 410 Dýchání je obdivuhodně účinné 429 // Mitochondrie obsahuje dva membránové oddíly 411 Chloroplasty a fotosyntéza 430 // Vysokoenergetické elektrony jsou generovány Chloroplasty připomínají mitochondrie, // v cyklu kyseliny citrónové 413 ale obsahují jeden oddíl navíc 430 // Elektrony jsou přenášeny v řetězci proteinů Chloroplasty zachycují energii slunečního // ve vnitřní membráně mitochondrie 414 světla a s její pomocí vážou uhlík 432 // Přenos elektronů dává vznik protonovému Excitované molekuly chlorofylu fungují jako // gradientu přes membránu 415 nálevka a svádějí energii do reakčního centra 433 // Protonový gradient pohání syntézu ATP 417 Světelná energie pohání syntézu ATP a NADPH 434 // Spřažený transport přes vnitřní mitochondriální Fixace uhlíku je katalyzována // membránu je poháněn gradientem ribulosabisfosfátkarboxylázou 436 // elektrochemického potenciálu protonů 419 Fixací uhlíku v chloroplastech se tvoří sacharosa // Protonové gradienty vytvářejí většinu buněčného a škrob 438 // ATP 419 Genetický aparát mitochondrií a chloroplastů // Rychlá přeměna ADP na ATP v mitochondriích odráží jejich prokaryontní původ 438 // udržuje v
buňce vysoký poměr ATP:ADP 421 Naši jednobuněční předkové 439 // Elektrontransportní řetězce Sekvence RNA vydávají svědectví o průběhu // a čerpání elektronů 421 evoluce 439 // Protony se snadno pohybují v důsledku přenosu Dávné buňky zřejmě vznikly v horkém prostředí 440 // elektronů 422 Methanococcus žije v temnotě a živí se pouze // Redoxní potenciál je měřítkem elektronové anorganickými látkami 441 // afinity 422 Základní shrnutí 443 // Přenosem elektronů se uvolňuje velké množství energie 423 Otázky 444 // Kovy vázané na proteiny tvoří nejrůznější přenašeče // elektronů 425 // Kapitola 14 Vnitrobuněčné oddíly a transport // Membránové organely 448 // Eukaryontní buňky obsahují základní sadu // membránových organel 449 // Membránové organely se vyvíjely různými // cestami 450 // Třídění proteinů 452 // Proteiny se dostávají do organel třemi // mechanismy 453 // Adresová sekvence směruje proteiny // do správného oddílu 453 // Proteiny vstupují do jádra jadernými póry 454 // Při vstupu do mitochondrií a chloroplastů // se proteiny rozvinou 457 // Proteiny vstupují do endoplasmatického retikula // už během své syntézy 458 // Rozpustné proteiny se uvolňují do lumen ER 459 // Iniciační a terminační signál určují uspořádání transmembránového proteinu v dvojné vrstvě lipidů 461 // Vezikulární transport 462 // Transportní váčky přepravují rozpustné
proteiny // a membrány mezi jednotlivými oddíly buňky 462 // Pučení váčků je poháněno skládáním Specializované fagocytotické buňky pohlcují // proteinového pláště 463 velké částice 472 // Specifita navádění váčků k jejich cílům závisí na Kapaliny a makromolekuly jsou přijímány // SNARE-proteinech 464 pinocytozou 473 // Sekreční dráhy 466 Endocytoza zprostředkovaná receptory poskytuje // specifickou cestu do živočišných buněk 474 // Většina proteinů je kovalentně modifikována v ER 467 Endocytované makromolekuly jsou tříděny // v endosomech 475 // Kvalita proteinů je zajištěna kontrolou při výstupu z ER 468 Lyzosomy jsou základními místy vnitro-buněčného trávení 476 // Proteiny jsou dále chemicky upravovány Základní shrnutí 478 // a tříděny v Golgiho aparátu 469 // Sekreční proteiny se z buňky uvolňují exocytozou 470 Otázky 479 // Endocytotické dráhy 472 // Kapitola 15 Komunikace mezi buňkami // Obecné principy buněčné signalizace // Signály mohou působit na dlouhou nebo krátkou vzdálenost // Každá buňka odpovídá na omezený soubor signálů // Receptory předávají signály po vnitrobuněčných signálních drahách // Některé signální molekuly mohou prostupovat plasmatickou membránou // Oxid dusnatý může vstupovat do buněk a aktivovat enzymy přímo // Existují tři hlavní třídy receptorů na povrchu buněk // Receptory spojené s iontovými kanály převádějí
chemické signály na elektrické // Signální kaskády uvnitř buňky fungují jako řada molekulových přepínačů // Receptory spojené s G-proteiny // Stimulace receptorů spojených s G-proteiny aktivuje G-proteinové podjednotky // 482 Některé G-proteiny regulují iontové kanály Některé G-proteiny aktivují enzymy vázané 495 // 482 v membráně Dráha cyklického AMP může aktivovat enzymy 496 // 484 a zapínat geny Dráha přes fosfolipázu K vede ke vzrůstu 497 // 486 hladiny Ca2* uvnitř buňky 499 // Ca2+-signál spouští řadu biologických dějů 501 // 488 Signální kaskády uvnitř buňky mohou být velmi rychlé rychlé, citlivé a přizpůsobivé: // 489 fotoreceptory v oční sítnici 502 // 490 Receptory spojené s enzymy 504 // Aktivované receptorové tyrosinkinázy vytvářejí // 491 komplex intracelulárních signálních proteinů 505 // Receptorové tyrosinkinázy aktivují GTP-vázající // 492 protein Ras 506 // Síťě proteinkináz integrují informace pro řízení // 493 složitého chování buněk 508 // Základní shrnutí 510 // 493 Otázky 511 // 514 Mikrotubuly 518 // 515 Mikrotubuly jsou duté trubice se strukturně // odlišnými konci 519 // 515 Mikrotubuly udržuje rovnováha mezi jejich // růstem a rozpadem 519 // Centrosom je v živočišných buňkách hlavním // centrem, které organizuje mikrotubuly 520 // Kapitola 16 Cytoskelet // Střední filamenta // Střední filamenta jsou pevná a odolná Díky středním
filamentům jsou buňky odolné vůči mechanickému namáhání // Rostoucí mikrotubuly vykazují dynamickou // nestabilitu 521 // Mikrotubuly organizují vnitřek buňky 523 // Molekulové motory pohánějí vnitrobuněčný // transport 524 // Organely se pohybují podél mikrotubulů 525 // Řasinky a bičíky obsahují stabilní mikrotubuly, // jimiž pohybuje dynein 527 // Aktinová vlákna 529 // Aktinová vlákna jsou tenká a pružná 530 // Mechanismus polymerace aktinu a tubulinu // je podobný 530 // Řada proteinů se váže k aktinu a mění jeho // vlastnosti 532 // Většina eukaryontních buněk má pod // plasmatickou membránou buněčný kortex 533 Pohyb buňky závisí na aktinu 533 // Aktin se spojuje s myosinem a vytváří kontraktilní // struktury 536 // Během svalového stahu se aktinová vlákna // posunují proti myosinovým vláknům 538 // Svalový stah je zapínán náhlým // vzrůstem koncentrace Ca2+ 539 // Základní shrnutí 543 // Otázky 544 // Kapitola 17 Buněčné dělení // Přehled buněčného cyklu 549 // Eukaryontní buněčný cyklus je rozdělen // do čtyř fází 549 // Cytoskelet se účastní mitozy i cytokineze 551 // Některé organely se v průběhu mitozy dělí 551 // Mitoza 552 // Mitotické vřeténko se začíná skládat v profázi 552 // Chromosomy se připojují na mitotické vřeténko // v prometafázi 553 // V metafázi se chromosomy řadí v ekvatoriální // rovině vřeténka 557 // K segregaci dceřiných
chromosomů dochází // v anafázi 557 // Jaderný obal znovu vzniká v telofázi 559 // Cytokineze 560 // Mitotické vřeténko určuje rovinu dělení // cytoplasmy 560 // Kontraktilní prstenec živočišných buněk // je tvořen aktinem a myosinem 561 // Cytokineze u rostlinných buněk zahrnuje // tvorbu nové buněčné stěny 562 // Meioza 563 // Homologní chromosomy se v průběhu meiozy // rozcházejí 563 // V meioze dochází ke dvěma buněčným dělením // místo jednoho 564 // Základní shrnutí 567 // Otázky 568 // Kapitola 18 Kontrola buněčného cyklu a buněčná smrt // Systém regulace buněčného cyklu 572 // Centrální regulační systém spouští hlavní procesy // buněčného cyklu 572 // Systém regulace buněčného cyklu je založen // na cyklicky aktivovaných proteinkinázách 574 // MPF je komplex cyklin-Cdk, který kontroluje // vstup do M-fáze 575 // Cyklin-dependentní proteinkinázy jsou regulovány akumulací a degradací cyklinu 576 // Aktivita Cdk-kináz je dále regulována jejich // fosforylací a defosforylací 577 // Různé komplexy cyklin-Cdk spouštějí různé kroky buněčného cyklu 578 // Buněčný cyklus může být zastaven v Gpfázi // Cdk-inhibičními proteiny 579 // Buňky mohou odbourat svůj regulační systém // a uniknout tak z buněčného cyklu 581 // Regulace počtu buněk u mnoho // buněčných organismů 582 // Buněčná proliferace je závislá na signálech // od ostatních buněk 582 // Živočišné
buňky mají vnitřně limitovaný počet buněčných dělení, kterými mohou projít // Živočišné buňky vyžadují signály od okolních buněk, aby se vyhnuly programované buněčné smrti Programovaná buněčná smrt je realizována intracelulární proteolytickou kaskádou // Kapitola 19 Tkáně // Extracelulární matrix a pojivové tkáně // Rostlinné buňky mají pevné vnější stěny Vlákna celulosy udílejí rostlinné buněčné stěně její pevnost v tahu Pojivové tkáně živočichů jsou převážně tvořeny extracelulární matrix Kolagen poskytuje pojivovým tkáním živočichů pevnost v tahu Buňky uspořádávají kolagen, který secernují Integriny spojují matrix vně buňky s cytoskeletem uvnitř buňky Gely z polysacharidů a proteinů vyplňují prostory a zajišťují odolnost vůči tlaku // Epitely a mezibuněčné spoje // Epitely jsopu polarizovány a spočívají na bazálni membráně Těsné spoje zaručují epitelu nepropustnost a oddělují jeho apikální a bazálni povrch // Spoje propojené s cytoskeletem pevně vážou epiteliální buňky navzájem a připojují je k bazálni membráně Mezerové spoje umožňují výměnu iontů a malých molekul mezi buňkami // 5 // Rakovinné buňky se neřídí regulačními signály buněčného dělení a přežívání, pocházejícími z buněčného společenství // Základní
shrnutí Otázky // Udržování a obnova tkáně a její dezintegrace při rakovině // Různé tkáně jsou obnovovány různou rychlostí Kmenové buňky neustále produkují terminálně diferencované buňky Mutace v jedné dělící se buňce mohou způsobit narušení normální kontroly této buňky i jejího potomstva Rakovina je následkem mutace a přirozeného výběru v populaci buněk, které tvoří tělo Pro vznik rakoviny je třeba akumulace mutací Vývoj // Programovaný pohyb buněk vytváří plán těla živočichů // Buňky zapínají odlišné sady genů podle své polohy a historie Difuzní signály mohou buňkám poskytnout polohovou informaci Studie drosofily poskytly klíč k porozumění vývoji obratlovců Podobné geny jsou využívány v celé živočišné říši, aby poskytovaly buňkám vnitřní záznam o jejich poloze // Základní shrnutí Otázky

Zvolte formát: Standardní formát Katalogizační záznam Zkrácený záznam S textovými návěštími S kódy polí MARC