.

0 (hodnocen0 x )

(2) Půjčeno:2x 

BK

Vyd. 1.

Praha : Brána, 2001

208 s.

ISBN 80-7243-116-1 (váz.)

němčina

Přeloženo z němčiny

Řím starověký - dějiny - pojednání

Řím starověký - život - pojednání

000127828

PRVNÍ KAPITOLA // strana 9 // římských dějin zase jednou překvapivě potvrzuje úsloví, že „Rím nebyl postaven za jeden den". Ovšem na konci této kapitoly už bude vypadat docela hezky a už bude mít i leccos za sebou: sedm králů, únos Sabinek, Cloaku maximu a krádež řecké mytologie, která nebyla nikdy úplně vysvětlena. // DRUHÁ KAPITOLA // strana 25 // nám dá možnost obdivovat zdravý selský rozum a známé mírové úsilí, které se u lidu projeví okamžitě, jakmile se mu dá volná ruka: Římané se vrhli na rozdrobenou etruskou říši a vytrhli si z ní pár pěkných měst. Stejný nápad však měl bohužel i někdo jiný, člověk naprosto nízký, který se nezastavil ani před Římem. // TŘETÍ KAPITOLA // strana 32 // neobsahuje absolutně žádné války. Římané jsou plně zaměstnáni novou výstavbou svého zničeného města. První prohlídka ukáže, co dokáže padesát tisíc daňových poplatníků, pokud dají generálové na chvilku pokoj. // ČTVRTÁ KAPITOLA // strana 38 // vypráví, jak se poprvé stali ministerskými předsedy plebejové. Obava, že by teď mohl nastat ráj, v němž by se nic nedělo, je však neopodstatněná: se starou vervou se povedou tři války proti Samnitům a jedna proti Pyrrhovi, protože komu dal pánbůh úřad, tomu dal i příslušný charakter. // PÁTÁ KAPITOLA // strana 49 // pojednává o punských válkách, v nichž na sebe narazí obě velmoci Středomoří, Řím a Kartágo. Ta z nich, která jako první hodí přes palubu „virtus", zvítězí. A když už ztratila tvář, zničí při jednom také Helladu. Neboť svět také rád šmahem zapomíná. Ale to už, jak pozoruji, zasahuje do příští kapitoly. // ŠESTÁ KAPITOLA // strana 67 // Římané by vlastně měli být šťastní.

Dosáhli svého cíle, z celého antického světa se stalo Imperium Romanum. Jaká nádhera - mír! Stane se však to, co jednou napsal Oswald Spengler: „Válka je věčná skutečnost. Kdyby svět byl jeden stát, říkalo by se válkám povstání." První rozpoutal Tiberius Gracchus. // SEDMÁ KAPITOLA // strana 78 // je logickým pokračováním šesté a Gaius Gracchus je logickým pokračováním Tiberia Graccha. Stejně i skončil. A tak by to asi bylo ještě chvilku pokračovalo, nebýt toho, že na dveře tloukli svými kyji Kimbrové a Teutoni - malé osvěžení paměti, které čas od času každému udělá jen dobře. // OSMÁ KAPITOLA // strana 87 // přichází se sdělením, že teutonské nebezpečí je šťastně zažehnáno a plebs se tedy může zase věnovat své oblíbené činnosti, totiž výtržnictví. Clio, múza dějin, se rozhoduje předložit nám jednou provždy na vybranou dvě možnosti státního soužití a nabídne Maria (s titulem „Otec vlasti") a Sullu (bez titulu, prostě Sullu). // DEVÁTÁ KAPITOLA // v strana 96 // začíná pro každého úctyhodného Římana velice mrzutě: objevují se první básníci a spisovatelé. Okamžitě se samozřejmě ocitají ve známé pozici nemilovaného subjektu. Vláda však nemá ke své lítosti čas se jimi zabývat, protože se právě vynořuje smrtelné nebezpečí: Spartakovo povstání, které doporučuji vaší zvláštní pozornosti. // DESÁTÁ KAPITOLA // strana 111 // přivádí na scénu nejslavnější postavu celých římských dějin a my se tomu člověku teď pověsíme na paty (kromě případů, kdy se střílí), abychom viděli, jak se to dělá, když se někdo chce stát pánem světové říše.

JEDENÁCTÁ KAPITOLA // strana 124 // by, pokud by to šlo podle Caesara, mohla mít sto stránek, ale Brutus a Cassius ji svými dýkami zkrátili na osmnáct. Bohužel? Naštěstí? Bylo to chytré? Anebo hloupé? Světové dějiny jsou jako cestovní kancelář, podávají informace o vlacích a přípojích; ale jízdenku do určitého cíle si musí koupit každý sám. // DVANÁCTÁ KAPITOLA // strana 134 // nás seznámí s devatenáctiletým mladíkem, který znovu zkouší Caesarův nezdařený experiment. Je to Caesarův adoptivní syn Octavianus, neškodně vypadající, bledý a postonávající mládenec, nebezpečný jako chřestýš. // TŘINÁCTÁ KAPITOLA // strana 149 // vypráví o jedné z největších lidských hádanek dějin, o přeměně ukrutníka Octaviana v blahodárného Augusta. Vypráví i o udivujícím aktu drezúry: o zkrocení vlčice. // ČTRNÁCTÁ KAPITOLA // strana 167 // ukazuje Tiberia, jak se proti své vlastní vůli ujímá Augustova dědictví. Byl to výborný panovník; ale jeho neštěstím bylo jeho demokratické přesvědčení, které si už nikdo nepřál a nikdo mu za ně neděkoval, jeho temný pesimismus, který všem, kteří se vrhají do života, kazí legraci, a jeho zaujatost vůči tisku, za niž se Suetonius a Tacitus jako obvykle pomstili tím, že ho znemožnili pomluvami. Jinak se tu ve srovnání s tím, co přijde vzápětí, mnoho nestane. // PATNÁCTÁ KAPITOLA // strana 175 // je dlouhá. Musíme tu vyřídit Caligulu, Claudia, Nerona, Galbu, Otha, Vitellia (o tom jste nikdy neslyšeli, že?), Vespasiana, Tita a Domitiana, a nakonec jsme skoro vyřízeni i my. Náročná doba, a nebezpečná, řekli bychom dnes. Ale žádný Říman (až na Nerona) by s námi neměnil. //

ŠESTNÁCTÁ KAPITOLA // strana 191 // přináší poučný objev: Řím zažije pět po sobě jdoucích dobrých císařů, od Nervy po Marka Aurelia, ale neprojevuje nad tím žádnou radost. Z města, které se mezitím změnilo v typické Chicago, se stal nevděčný poživačný parazit říše. Pod heslem „lásku, ne válku" se vyvléká ze všech povinností a z jakékoli sebekázně. A protože pozvedající se národy na této zemi dávají vždycky přednost válce před láskou, je teď už jen otázkou času, kdy bude Řím vymazán z mapy. // SEDMNÁCTÁ KAPITOLA // strana 202 // je plná vražd a zabíjení - ovšem jako důkaz, že nějaký národ je historicky ještě naživu, to bohužel nestačí. Opravdu už nemá smysl sledovat dál ještě něco, co už není antický Řím. // OSMNÁCTÁ KAPITOLA // strana 205 // Quae medicamenta non sanant, ferrum sanat; quae ferrum non sanat, ignis sanat. Hippokratés