Autor, vedoucí pracovník Památníku Petra Bezruče, sleduje ve své práci okolnosti, které měly význam v duševním vývoji Bezručovy osobnosti a tedy i v jeho tvůrčí práci. Na základě excerpce rozsáhlého archívního materiálu, celéBezručovy písemné pozůstalosti, písemné pozůstalosti jeho přátel a vzpomínek pamětníků zaznamenává fakta o jeho životě a tvorbě do r. 1903, kdy poprvé vyšlo knižně 31 Bezručových básní. V závěru zveřejňuje 23 dopisů ze vzájemnékorespondence V. Vaška a Dody Bezručové-Demlové.