.

0 (hodnocen0 x )

BK

V Praze : Jan Laichter, 1940

698 stran, xii listů obrazových příloh : ilustrace, portréty ; 23 cm

Laichterův výbor nejlepších spisů poučných ; kniha LXVII

Obsahuje rejstřík

000204967

Předmluva ...1—22 // Vliv časových politických změn na pojetí starších dějin našeho národa. Úvahy o tom po převratu r. 1918. Veliké zjevy našich dějin nesluši posuzovat podle proměnlivých zájmů a potřeb politických. // ČÁST I. BÍLÁ HORA V NAŠEM NÁRODNÍM ŽIVOTĚ. // Úvod ...23—37 // Názory našich historiků na obecný význam Bílé hory pro náš národ (Balbin, Tomek, Gindely, Rezek, Denis, Kalousek, Goll, Pekař, Krofta). // 1. Změiny ústavněprávní ...37—121 // Předbělohorské stavovské zřízení státní, jeho přednosti a nedostatky 37—48. — Obecné ideové základy zřízení stavovského (Marsilius z Padovy, Luther, Jakub Andrea, Kalvín, Beza. Monarchomachové, Duplessis Mornay, Budovec a Žerotín) 48—62. — Absolutistické snahy vladařské a jejich theoretické odůvodňování (Comines, Machiavelli) 63—66. — Změny našeho státního zřízení v duchu absolutistickém za prvních Habsburků (zřizování nových úřadů čistě královských, zvětšený vliv panovnické moci na církev a na města) 66—70. — Theoretický hlasatel absolutismu Bodin 70—2. — Okleštění stavovských práv a zvětšení moci královské po Bílé hoře. Význam této změny podle našich historiků (Tomek, Rezek, Gindely, Denis, Kalousek, Pekař, Krofta) 72—101. — Vliv Bílé hory na naši státní samostatnost, na jednotu české Koruny a na poměr k ostatním zemím habsburské dynastie (snahy o politické sblížení těch zemí v době předbělohorské) 101—119. — Souhrn předchozích úvah o ůstavněprávní stránce převratu bělohorského 119—121. // 2. Změny národnostní...121—246 // Předbělohorské ztráty české národnosti podle svědectví současných (Balbín, Stránský, zákon na ochranu č. jazyka) a podle výsledků odborného badání 121—139. —

Zákonná opatření předbělohorská na obranu české národnosti 139—150.— Oslabení české národnosti a jejich práv Bílou horou 160—7. — Historikové o národnostní stránce převratu (Tomek, Rezek, Winter, Denis, Kameníček, Šimák, Krofta, Pekař, Klik, Resl) 157—197. — Historikové o vlivu luterství na sílu české národnosti a českého vědomí národního (Fr. Hrubý, Líva, Krofta, Wostry) 197—204. — Národní cítění a smýšlení českých evangelíků v době bělohorské (Zámrský, Rosacius Hořovský, Regius Želkovský) 204—-8. — Národní vědomi tehdejších českých katolíků 208—215. — Národní cítění Karla Zerotina a Humprechta J. Černína 215—228. — Vlastenectví českých exulantů pobělohorských (Stránský, Komenský), evangelických Čechů doma zůstalých (Dačický, Kampanus, Vodňanský, Kezelius Bydžovský a j.) a pobělohorských Čechů katolických (Berlička, Plachý, Kořínek, Šteyer, Pěšina) 227—242. — Závěr 243—5. // 3. Převrat náboženský ...245—344 // Náboženský vývoj nekatolických Čechů od husitství k novoutrakvismu 245—254. — Názory historiků (Gindely, Hrejsa, Pekař, Krofta, Fr. Hrubý) o poměru tohoto novoutrakvismu k luterství 265—269. — Vliv husitství na luterskou reformaci a poměr husitů i Bratří k Lutherovi 209—279. — Snahy o vybudování zcela samostatné církve spojením novoutrakvistů s Bratřími a zápas o to s mocí královskou (Česká konfese z r. 1576 a Majestát z r. 1609) 280—314. — Odchylný vývoj na Moravě 314—326. — Souvislost našeho náboženského života předbělohorského s hnutím husitským 325—344. // 4. Mravnost pobělohorská ...344—429 //

Úsudky našich historiků o mravním stavu našeho národa před Bílou horou (Tomek, Rezek, Kalousek, Kameníček, Gindely, Brandi, Denis, Winter, Krofta, Pekař, Urbánek, Fr. Hrubý, Odložilák) 344—374. — Skutečný stav tehdejší naší mravnosti. Trvání přísných mravních zásad husitských v XV. a XVI. stol. Vliv luterství na mravní zásady novoutrakvistů. Mravokámé projevy utrakvistické i katolické (Zámrský, Bavorovský, Lamentaci zeměmoravské, Komenský). Usnesení sněmů českých i moravských proti nemravnosti; vrchnostenské předpisy proti mravní nevázanosti poddaných; městské řády policejní. Dačický a cizinci (Bassompiére, Schweinichen) o české nemravnosti předbělohorské. Mravní poměry při tehdejším dvoře papežském. Rozmařilost české šlechty. Vliv tehdejší soustavy vojenské na šíření znemravnělosti. Řádění žoldnéřů 375—426. — Závěr 426—9. // 6. Vzdělanost předbělohorská ...430—465 // Úsudky historiků o naši vzdělanosti předbělohorské (Tomek, Denis, Brandi, Winter, Pekař, Kybal, Borovička, A. Novák, Jakubec, Kalista, Fr. Hrubý, Krofta) 430 až 451. — Co rozumět národní vzdělaností a jak ji hodnotit 451—5. — Naše předbělohorské umění výtvarné a hudební 455—466. — České písemnictví před Bílou horou (Rozkvět české řeči. Knihtisk. Censura. Literární historikové o malé hodnotě tehdejšího neodborného písemnictví českého. Díla dějepisná, právnická, cestopisná, Budovcův Antialkoran) 467—489. — Soukromé listy naší předbělohorské šlechty a způsob hospodaření na jejích statcích 490—1. — Školství 491—5. Závěr ...496—9 //

ČÁST II. OD BAROKU K OSVÍCENSTVÍ. // Úvod ...503 // 1. Vývoj ústavněprávní ...504—539 // Účinky převratu bělohorského na náš státní život. (Poměr českého státu k říši po Bílé hoře. Územní ztráty české Koruny. Stanovení absolutní dědičnosti trůnu v rodě habsburském. Omezování pravomoci sněmů. Změněná povaha nejv. úřadů zemských. Správa krajská. Městské zřízení. Soudnictví vrchnostenské) 504—523. — Odlišný vývoj uherských a neuherských zemi habsburských a začátky dualismu. Pokusy o společné kongresy zemí neuherských 523—7. — Přetvořování pobělohorského absolutismu směrem k osvícenství merkantilismem, novými theoriemi přirozenoprávními (Hobbes, Pufendorf, Chr. Wolf, Schierendorf, Kounic, Martini) a fysiokratickými (Quesnay) 527—539. // 2. Vývoj národnostní ...539—570 // Zatlačení českého jazyka německým ve veřejném úřadování, ale trvání silného národního vědomí českého a jeho zásluha o znárodnění pobělohorské nadnárodní kultury barokní. Působení katolických kněží v duchu Balbínově (Beckovský) a kult národních světců 639—547. — Postupný návrat k tradicím a ideálům předbělohorským pěstováním kritického dějezpytu (Dobner, Voigt, Piter, Pelei) a vědeckým badáním v oboru slavistiky (Durych, Dobrovský) 547—554. — Slabší národní vědomí německých obyvatel zemi českých 554—6. — Soustavné zavádění němčiny do všeho veřejného života i do veškeré školské výchovy osvíceným absolutismem a působení těchto novot na vlastenecky uvědomělé Čechy (Pelei, Jungmann). Vliv zemského patriotismu na české národní vědomí. Projevy toho vědomí u šlechty vysoké (Kinský) i nižší (Jeník z Bratříc), u měšťanstva (Hanke, Tham, Kramerius) a selského lidu (Vavák) 556-570. //

3. Vývoj náboženský...570—585 // Vnější rozkvět katolictví a ubohý vnitřní stav katolické církve v Čechách pobělohorských. Vážné nedostatky církevní správy katolické a silný vzrůst její závislosti na moci světské (febronianismus) 570—7. — Vývoj k náboženské toleranci (toleranční patent Josefa II.) 577 až 580. — Pobělohorská emigrace česká 580—3. — Tajní nekatolíci v zemích českých po Bílé hoře 583—5. // 4. Mravnost a vzdělanost pobělohorská ...585—631 // Žalostný mravní stav našich zemi po 301eté válce. Mravní nedostatky duchovenstva i lidu. Zhoršený stav lidu poddaného. Zrušení nevolnictví za Josefa II. 585—598. — Skvělý rozvoj výtvarného umění a jeho slabá souvislost s duchovním životem národa. Česká barokní architektura (Dienzenhofer, Kaňka), sochařství (Brokoff, Braun, Platzer) a malířství (Hollar, Kupecký, Škréta, Brandi, Keiner) 599—604. — Úpadek umění hudebního v Čechách na zač. XVII. a nový rozvoj od konce toho století. Český hudební praeklasicismus (Černohorský, Brixi, Benda, Mysliveček, Voříšek, Dusík). Vnikání nových proudů myšlenkových do hudebního baroku (Sporck, Questenberk). Lidový zpěv. Hudební barok a vznik české hudby národní 604—614. — Školství pobělohorské a školské reformy tereziánské a josefínské 614—9. — Písemnictví odborné (dějepisectvi, práce mluvnické) i neodborné(básnictví lyrické, dramatické, lidové) 619—625. — Ráz barokní kultury pobělohorské. Naše národní obrození vyrostlo nikoli z této kultury, nýbrž spíše z osvícenství 626—631. Závěr ...632—3 //

ČÁST III. OD OSVÍCENSTVÍ DO NOVÉHO ŽIVOTA 635—691 // Další úpadek politických práv stavů zemských, zemských sněmů a úřadů stavovských i vzrostlý význam úřadů ústředních 637—641. — Vývoj obecného názoru na stát od absolutismu k demokratické a liberalistické ústavnosti (Locke, Montesquieu, Rousseau, Kant, Humboldt) a pronikání nových myšlenek politických do zemi habsburských, zvi. českých 641—650. — Vzrůst národního a politického vědomi v nestavovských vrstvách českého národa od konce XVIII. do polovice XIX. stol. Vývoj politického myšlení od Dobrovského a Jungmanna k Palackému. Buditelskó i organisační působení Palackého a národní význam jeho vědeckého díla. Předbřeznoví spolupracovnici Palackého (Šafařík, Purkyně, Presi), tvůrcové moderního básnictví českého (Kollár, Celakovský, Mácha) a političtí spisovatelé (Havlíček, Brauner) 650-—664. — České hnuti politické r. 1848 a jeho výsledky. Náš politický vývoj od r. 1848 přes bachovský absolutismus, říjnový diplom a f undamentálky k jednotné ústavě neuherských zemí habsburské monarchie, od boje za naši státní samostatnost politickou neúčastí v ústředním parlamentu rakouském k aktivní politice „drobečkové“. Politické projevy Palackého z r. 1848 i z posledních let jeho života. Jeho duchovní odkaz národu a zdárné jeho plnění 664—691. // Rejstřík ...693—698 // Obsah ...699—703 // Seznam vyobrazení ...704

(OCoLC)11581731

cnb000807024