Úplné zobrazení záznamu

Toto je statický export z katalogu ze dne 30.11.2019. Zobrazit aktuální podobu v katalogu.

Bibliografická citace

.
0 (hodnocen0 x )
(1) Půjčeno:1x 
BK
Čtvrté (třetí české) vydání
Praha : Čin, 1930
xvi, 284 stran ; 22 cm

objednat
Spisy T. G. Masaryka ; kniha I
Obsahuje bibliografii na stranách 261-264, bibliografické odkazy a rejstříky
001458943
C) n S A H // Hlava první // URČENÍ POJMU // (Strana i—4) // 1 : Život a smrt. — 2: Smrt přirozená a nepřirozená. — 3: Sebevražda v smysle širším a užším: sebezabití a sebevražda analogií zabití a vraždy. — 4: Nerozumné a nemravné ničení života vůbec, sebevraždou zvláště. // Hlava druhá // PŘÍČINYSEBEVRAŽEDNOST1 // KLASIFIKACE PŘÍČIN // (Strana 5—6 // 5: Třídění příčin určujících vůli člověkovu. I. Vlivy přírody: pozemské, kosmické. II. Vlivy tělesné a duševní organisace člověkovy: a) Poměry biologické; b) poměry povšechně společenské; c) poměry politické; d) poměry hospodářské; e) poměry duchovní kultury; vzdělání rozumové, mravní a náboženské: názor na život vůbec. — 6: Účel tohoto roztřídění. // Část první // PŮSOBENÍ PŘÍRODY // (Strana 6—18) // 7: Jak se mají studovat vlivy přírodní. — 8: Podnebí. Zeměpisné rozdělení sebevražd. — 9: Vliv roční doby. Nejvíce sebevražd je v létě; příčinou je teplota relativní. Vzrušení nervstva teplem nezvyklým. Přílišnosti, výstřednosti a nepravidelnosti temperatury. Maximum sebevražd asi v červnu. — 10: Vlhkost; nebe zakalené. — 11: Větry. — 12: Dny v týdnu. — 13: Doba denní. — 14: Ostatní činitelé podnební mohou být ignorováni. — 15: Vliv půdy. — 16: Potrava. — 17: Vlivy kosmické. — 18: Vliv sluneční. — 19: Vliv měsíce. — 20: Vlivy přírodní nevykládají
sociálního hromadného zjevu sebevraždy; vlastní příčina smrti se musí hledat v člověku samém. // 279 // Část druhá // PŮSOBENÍ FYSICKÉ A DUŠEVNÍ ORGANISACE // ČLOVĚKA // Oddíl první // Fysické poměry tělesné organisace // (Strana 18—28) // 21: Tělesná organisace vlastně vlivem přírodním. — 22: Vlastnosti tělesné a zdraví. Nemoci. Epidemie. Chorobnost, úmrtnost a sebe-vražednost. — 23: Pohlaví. — 24: Věk. Sebevražda starců a dětí. — 25: Závěr. // Oddíl dru hý // Všeobecné společenské poměry // (Strana 29—?) // 26: Počet obyvatelstva v poměru ? počtu sebevražd. Počet obyvatelstva absolutní a relativní. Přelidnění. Nedolidnění. Rychlost vzrůstu obyvatelstva. Ubývání obyvatelstva. Stěhování. — 27: Poměry rodinné a manželské. Ženatí, svobodní, vdovci, vdovy, rozvedení, konkubinát. Vliv rodiny a manželství na děti. Porody nemanželské a sebevražednost. — 28: Sebevražda vězněných. — 29: Města, venkov. — 30: Povolání. — 31: Závěr. // O d díl třetí Politické poměry // (Strana 46—62) // 32: Plémě; smíšenci. — 555: Národnost. Smíšenci, odnárodňování a přenárodňování. — 34: Ústava. — 35: Politické krise, revoluce, agitace. — 36: Válka. — 37: Militarism; všeobecná branná povinnost. — 38: Závěr. // Odd íl čtvrtý // Hospodářské poměry // (Strana 62—69) // 39: Rozervané majetkové poměry; nouze, bída, chudoba, bohatství.
Potřeby pravé a nepravé. — 40: Hospodářské poměry, pokud jsou příčinou sebevražd. — 41: Nezvyklé změny hospodářských poměrů. Špatná úroda. Krise obchodní (1873). Hra, loterie. — 42: Bohatství národní a sebevražednost: dluhy státní. Prostředky komunikační. — 43: Způsob práce. — 44: Vývoj sebevražednosti při rostoucím bohatství národů: otázka sociální. // 280 // Oddíl pátý // Poměry duševní vzdělanosti: rozumové, mravní a náboženské vzdělání; světový názor vůbec // (Strana 69—99) // 45: Názor na život (svět) vývoji sebevražednosti příznivý a nepříznivý. — 46: Vzdělání rozumové. Vzdělání a polovzdělání. Polo-vzdělání příčinou sebevražednosti. Vzdělání školské a lidové a paralelismus sebevražednosti. — 47: Vzdělání mravní. Pohnutky sebevražd jsou po výtce nemravné. — 48: Některé nemravné pohnutky zvláště: a) afekty, náruživosti (nešťastná láska, ctižádost, slavomam); b) omrze-lost životní (taedium vitae); c) alkoholism; d) nemravnost pohlavní; e) sebevražda po vraždě a zabití; f) kuriosum: sebevražda ze spekulace. — 49: Motivace sebevraždy a vlivy roční doby, bydliště, pohlaví, věku, povolání, poměrů majetkových, národnosti. — 50: Mravní vzdělání sebevrahů porovnáno se vzděláním rozumovým: obojí jakožto duchovní celek. — 51: Vzdělání náboženské: vliv náboženství a církve. Polovzdělání sebevrahů
jako beznábožnost. Beznábožnost všeobecně rozšířená vlastní přič nou společenského hromadného jevu sebevraždy. — 52: Vliv konfese: sebevražda u katolíků, protestantů, pravoslavných, židů, mohamedánů, buddhistů. — 53: Pozdější vývody přesně osvětlí sebevražednost jako následek panující beznábožnosti. // Část třetí // SEBEVRAŽEDNOST SE STANOVISKA PSYCHOLOGICKÉHO: SEBEVRAŽDA A PSYCHOSA // Povšechně (Strana 100—101) // 5 Psychosa jakožto příčina s bevražednosti. Rozšířená neznalost psychosy vyžaduje stručného vylíčení. // Oddíl první // Hlavní form v duševních nemocí a sebevražda // (Strana 101 —108) // 55: Charakteristika nej důležitějších forem psychosy. Hranice mezi duchem normálním a nenormálním. Poruchy elementární; duševní deprese: hypochondrie a melancholie. Melancholie jakožto vlastní sebevražedná psychosa („sebevražedná monomanie“). Exaltace: zuřivost, šílení, pomatenost, blbost. — 56: Třídění sebevražd s hlediska psychologického a psychiatrického. Odpovědnost sebevrahů. — 57: Duševní stav sebevrahů. Je sebevražda činem zmužilým? // // // Oddíl dru hý // Příčiny psychosy jako sociálního zla // (Strana 108—122) // 58: Psychosa v přítomnosti sociálním zlem. Příčiny psychos: 1. Vlivy přírodní: Podnebí. Poměrypočasí. Doby roční. Vlivy kosmické: Světlo měsíce. 2. Město a venkov. 5. Pohlavní dospělost. 4. Vlastnosti tělesné.
Nemoci. Duševní disposice (letora). 5. Dědičnost psychosy a sebevražednosti. 6. Pohlaví. 7. Věk. Dětství. 8. Manželství a rodina. Ženatí, svobodní, vdovci, vdovy, rozvedení. Děti nemanželské. 9.Vězňové. 10. Povolání. 11. Počet obyvatelstva relativní. 12. Plémě. 13. Národnost. 14. Ústava. 15. Politické krise, revoluce, agitace, válka. 16. Militarism. 17. Poměry hospodářské. Nouze a bída. Krise (stávky). 18. Psychosa nejčastěji vzniká z příčin duševních. Psychosnosti přibývá. Guislain o moderní osvětě jakožto příčině všeobecně rozšířené psychosy. // Oddíl třetí // Psychosa a sebevražednost ve vzájemném vztahu // (Strana 122 —126) // 59: Psychosa a sebevražednost jsou jevy jednoho a téhož sociálního procesu. Vzdělání rozumové, mravní a náboženské v poměru ? psychose. Konfese a psychosa. — 60: Psychologický poměr psychosy a sebevražednosti. // Oddíl čtvrtý // Rozšíření chorobné sebevražednosti // (Strana 126 // 129) // 61: O rozšiřování chorobné sebevražednosti. Psychická nápodoba a nákaza. Psychologický zákon vysvětlující poměrně snadné vykonání činu. Sebevražednost přítomnosti spočívá na přeludech osvětových. // Hlava třetí // DRUHY A ZPŮSOBY SEBEVRAŽDY // Strana 131 —135) // 62: Cena tohoto objasnění. — 63: Volba prostředků. — 64: Oběšení, utopení, zastřelení atd. — 65: Volba prostředků určena roční dobou, formou půdy, pohlavím,
věkem, národností, povoláním atd. — // 282 // 66: Pohnutka v poměru ? prostředku: sebevražda ušlechtilá a sprostá. — 67: Chorobná motivace a její vlivná způsob činu. — 68: Pud ? vyléčení. — 69: Sebevraždy nepřímé, pasivní. — 70: Sebevraždy společné. — 71: Přibývá oběšení; změna způsobů sebevraždy. — 72: Sebevražda privilegiem. // Il lava čtvrtá // ? DĚJINÁM SEBEVRAŽEDNOSTI // V // Strana 157—156) // 75: Moderní sebevražednost se jeví jako proces historický. — 74: Prameny ? dějinám sebevražednosti. Jaké methody užít. — 75: Sebevražda u Reků, Římanů, v středověku. Sebevražda od renaissance. — 76: Statistický průkaz o stálém přibývání sebevražednosti v XIX. a XX. století. — 77: Přibývání se pozměňuje národností, pohlavím, věkem, bydlištěm. — 78: Zda se psychosa vždy objevovala se sebevražednosti? — 79: Závěr: Sebevražednost vzniká u všech národů periodicky. // Hlava pátá // SEBEVRAŽEDNOST A OSVĚTA // C úst p r v ní // VÝVOJ MODERNÍ SEBEVRAŽEDNOSTI // Strana 157—191 // 80: Úkol tohoto rozboru. — 81: Národové přírodní nemají chorobné sebevražednosti, jen národové osvícení. Methodický toho význam pro dějiny kulturní. Sebevražednost se vyvíjí s rostoucí osvětou. — 82: Osvěta řecká. — 85: Osvěta římská. — 84: Obrácení světa římského. Křesťanství a jeho význam pro lidstvo. — 85: Křesťanské církve: katolicism
a řecký césaropapismus. Katolický středověk. Církev východní. — 86: Reformace. Katolicism a protestantism dvěma základními osnovami osvětovými. — 87: Podstata protestantismu. — 88: Moderní vývoj ducha lidského. Křesťanství přítomnosti. Náboženství a věda: boj kulturní. Polovzdělání, polovičatost a beznábožnost. Ztráta náboženství pramenem nespokoj enosti,pesimismu a omrze-losti životní. Křesťané a už-ne-křesťané: rozumová a mravní anarchie přítomnosti. Sebevražda a moderní pesimistická lyrika a filosofie. — 89: Výklad sebevražednosti nejvyšším historickým zákonem (Darwin, Morselli, Wagner): Zánik lidového náboženství. // 285 // Část druhú // OVĚŘENÍ ZÍSKANÉ OBECNÉ VĚTY: // O NÁBOŽENSKÉM STAVU VZDĚLANÝCH NÁRODŮ // PŘÍTOMNÉ DOBY // \ // Strana 191 — 245) // 90: Úkol tohoto rozboru. — 91: Verifikace statistické indukce o obyvatelstvu městském a venkovském, pohlaví, věku, rodině a manželství, militarismu, polovzdělání, nemravnosti atd. — 92: Náboženské poměry různých národů. Národové katoličtí vůbec. — 93: Náboženské poměry ve Francii. — 94: Belgie. — 95: Rakousko. Uhry.— 96: Italie. — 97: Španělsko a Portugalsko. — 98: Národové protestantští vůbec. Podstata protestantismu a jeho vymoženosti pro moderní kulturu. — 99: Protestantismus v přítomnosti. — 100: Náboženské poměry v protestantském Německu. Německo katolické. —
101: Dánsko. — 102: Švédsko. Norsko. — 103: Národové reformovaní. Podstata kalvinismu. Švýcary. — 104: Nizozemí. — 105: Anglie. — 106: Skotsko a Irsko. Význam poměrů skotských pro náš výklad o sebevražednosti. — 107: Náboženské poměry ve Spojených státech amerických. — 108: Národové pravoslavní; zvláště Rusko. — 109: Národové nekřesťanští. Židé. Mohamedánové. Buddhisté. Brah-míni. — 110: Závěr. // Hlava šestá // ? THERAPEUTICE MODERNÍ // SEBEVR AŽEDNOSTI // (Strana 247—259) // 111: Úloha sociální therapeutiky: profylaxe. — 112: Therapie nezdravých poměrů tělesné a duchovní organisace člověka, všeobecných poměrů společenských. — 113: Jak lze definitivně odstranit nespokojenost hospodářskou a politickou. — 114: Žádoucí jednotný názor na svět: náboženství. Budoucnost náboženství a náboženství budoucnosti: a) má zůstat nábožným pouze lid, vzdělanci ne? b) nebude vůbec náboženství? c) může se nahradit náboženství uměním? d) budoucnost křesťanství. Pokud možno očekávat náboženství nové. — 115: Therapeutika sebevražednosti nevede ? fatalistickému čekání. Determinism není fatalismem. Právě rozhodný determinism podporuje energické jednání. — 116: O užitku všeobecných sociologických pravidel pro praktické jednání v daném případě. Norma Lessingova a Tocquevilleova. Zakončení. // Literatura 261. — Rejstřík osob 265. — Heslový
rejstřík věcný 271. // Obsah 279. // 284
(OCoLC)3781517
cnb000947611

Zvolte formát: Standardní formát Katalogizační záznam Zkrácený záznam S textovými návěštími S kódy polí MARC